Anadeixis

Slavíme dnes (24. června) narozeniny jednoho z největších světců, svatého Jana Křtitele. Jeho titul zní – předchůdce Páně. Úkolem Jana bylo volat lidi k Ježíši. Proto jeho služba je naprosto rozdílná od apoštolů a učedníků. Jan připravuje cestu Pánu, Jan otvírá dveře Ježíši, zatímco apoštol a učedník už Ježíše zastupuje.

Když jednoho dne Jan veřejně vystoupil, tak Nový zákon zde používá řecké slovo anadeixis. Toto slovo anadeixis je vzato z antického úředního práva a znamená asi tolik, co jmenování nebo dosazení do úřadu. Lukáš toto slovo použije znovu na začátku desáté kapitoly, kde popisuje ustanovení 70 učedníků Ježíšem. To znamená především jediné – nejedná se o žádnou náhodu. Jakmile se jedná o veřejnou službu, musí být člověk pověřen. Je ustanoven, je jmenován, a to především samotným Bohem!

Víme, co všechno předcházelo tomuto anadeixis, tedy jmenování, ustanovení Jana do úřadu samotným Bohem. Ten příběh velmi dobře známe a jeho část jsme četli v evangeliu. Tatínek Zachariáš byl kněz. Přesto se ale i knězi může stát, že stojí u oltáře a přesto je duchovně hluchý a němý. To byl obraz Zachariášovy duše. On byl hluchý a němý pro to, co je Nové, co je Jiné a Větší. On měl své plány, své představy, svůj rozum, ale už nebyl schopen přijmout něco jiného a nového.

Není právě v tomto kněz Zachariáš zástupcem nás všech? Nejsme snad také někdy hluší a němí před Bohem? Není to naše každodenní chytrost, náš lidský rozum, tzv. naše logické uvažování, které nám brání v přijetí něčeho jiného? Nejsme až příliš uzavření do svých představ a nápadů a vůbec do všeho toho, co jsme se naučili a co víme? Nechováme se podobně jako Zachariáš, který už nevěřil v zázrak, a který už nevěřil, že se může stát otcem dítěte?

Zachariášův jazyk se rozvázal tehdy, až se tento kněz nechal přemoci Bohem, až byl schopen upozadit své myšlenky a představy a upřednostnit Boží vůli. Až byl schopen přijmout to jiné a to nové, potom se to stalo. Náš rozum je důležitý, ale pro Boha je pořád ještě příliš malý. Proto Bůh potřebuje prolomit naši malost, malost našeho vnitřního světa. A potom nás už ani neudiví, když příbuzní vymýšlejí pro chlapce jméno, ale rodiče mají jasno – i když se tak nikdo v rodině nejmenoval, bude se jmenovat Jan. Zachariáš už velmi dobře ví, že nejdůležitější není jeho vlastní vůle, ani jeho nápady, ale nejdůležitější je Boží vůle. Zachariáš dokázal vystoupit ze své vůle, ze svých představ, ze svého chtění. Boží vůli povýší nad svůj nápad.

A na závěr bych ještě připomněl známá slova svatého Augustina, který připomíná, že Jan se označoval jako hlas volajícího na poušti, zatímco Ježíš byl pro něho Slovem. Hlas a Slovo, dvě rozdílné skutečnosti. A Augustin dodává: Hlas dozní, ale slovo zůstává. Ale slovo nemůže být bez hlasu. Hlas je jakýmsi vozidlem slova. Hlas slouží slovu. Bez hlasu slovo nemůže proniknout ke druhým. Pro nás to znamená, že i my máme být jako Jan hlasem. My jsme hlasem Slova. Bez nás se Boží slovo ke druhým nedostane. To je náš velký úkol a velké poslání. Být jako Jan hlasem slova. (podle kardinála Ratzingera)

Comments are closed.