Co je a co není vidět

Známý teolog a filosof J. Maritain říká, že církev má k dispozici prostředky bohaté a chudé. Co tím myslí? Bohaté prostředky jsou ty, které jsou vidět, dají se zmapovat, statisticky se dají porovnat. To jsou církevní stavby, lidé v kostele, sdělovací prostředky, které církev vlastní, finance – to všechno jsou prostředky bohaté. A potom zde jsou prostředky chudé. Ty jsou neviditelné a nedají se změřit. Sem patří modlitba, utrpení, odříkání, půst. To jsou skutečnosti, které se změřit prostě nedají.

Když se podíváme na Ježíše, tak vidíme, že on upřednostňoval prostředky chudé. Velice vzácně použil prostředky bohaté. To byl např. jeho slavný vjezd do Jeruzaléma, proměnění na hoře Tábor. Tyto prostředky on použil výjimečně, ale i tyto prostředky jsou potřeba. Ale pozor: prostředky chudé používal velice často a to proto, že chudé prostředky, které jsou neviditelné a nezměřitelné, jsou důležitější než prostředky bohaté. To je Ježíšova modlitba, to je jeho závislost v podobě děťátka na dospělých, to je jeho utrpení. On použije hlavně tyto chudé prostředky, aby spasil svět. Tedy: obojí je potřeba, ale ty chudé prostředky jsou ještě důležitější. Jsou důležité finance, stavby, ale důležitější je modlitba, přijaté utrpení apod.

A ještě jedna důležitá věc – bohaté prostředky budou účinné teprve tehdy, když budou vycházet z těch chudých. Jinak ty bohaté nebudou fungovat.

Krásně je to vidět na životě sv. M. Kolbeho. On je v určitém slova smyslu patronem bohatých prostředků. Podařilo se mu založit Město Neposkvrněné, tiskl časopis…K tomu bylo potřeba hodně peněz, hodně bohatých prostředků. Ale jak Maxmilián získal? To vše vyrostlo z modlitby, utrpení a bolesti, pocitu bezmoci, které on často zažíval i od představených. To je právě to, co přivolává Boží moc. Tyto chudé prostředky jsou předpokladem prostředků bohatých. A tyto skromné prostředky máme všichni k dispozici: modlitbu, sebezápor, přijaté utrpení, prostě všechno to, co není vidět. Vzpomeňme na Jana Pavla. Na chudé prostředky, které si nesl svým životem v podobě utrpení, bolesti, ale i neúprosných kritik z celého světa. A z těchto skromných prostředků vyrostlo tolik hezkých věcí.

Patronkou skromných prostředků je Maria. V jejím životě nenajdeme žádné bohaté prostředky. Najdeme tam chudobu, mlčení, pokoru, poslušnost, modlitbu, odevzdanost. A k tomu jsme zváni i my. Potřebujeme i ty bohaté prostředky, potřebujeme kostely, techniku, ale ještě víc potřebujeme to, z čeho to všechno vyrůstá. Jak říká sv. Jan od Kříže: „Trocha čisté lásky je církvi užitečnější než všechna ostatní díla dohromady.“

 

Comments are closed.