Jairos

Evangelium 13. neděle v mezidobí hovoří o silné víře představeného synagogy Jaira, i ženy nemocné už celých 12 let.

S Ježíšem šly jako vždy velké davy. Prodrat se jimi nebylo vůbec snadné a přece – oba to dokázali. Člověk se možná celá léta k Ježíši zrovna moc nedral a nehlásil, a najednou se objevily okolnosti, které ho k tomu přiměly.

Jairovi právě zemřela dcerka. Tady je třeba si znovu připomenout, že nemoc u Židů se brala vždy jako následek hříchu. Tak se tehdy prostě dívali na nemocného člověka – dopustil se hříchu a proto ho Bůh potrestal. Ale co děti? Potom lidé samozřejmě řekli – jeho rodiče se museli dopustit nějakého závažného hříchu. A tak Jairova kariéra, kariéra představeného synagogy, je ohrožena. Lidé se na něj kvůli smrti malé dcerky dívají jako na hříšníka. O to mu teď ale vůbec nejde, mu jde právě o jeho malou dcerku.

A tak Jairos se prodere davem a padne Ježíšovi k nohám. To je zcela výjimečné gesto, které prokazovali služebníci a otroci svým pánům. Představuji si to tak, že Jairos padl na zem a teď Ježíši objal obě nohy, takže Ježíš nemohl jít dál. Jairos ho doslova spoutal svýma rukama a teď vysloví svoji prosbu. Ježíš vidí, že nemá na vybranou. Ten muž na zemi ho nepustí, dokud mu Ježíš neslíbí pomoc. To je nádherná modlitba – modlitba prosebná. Zároveň Jairos se nemodlí pouze slovy, srdcem, duší a duchem, ale modlí se celým svým tělem. Jeho tělo se klání před Pánem v obrovské víře. Postoj těla při modlitbě sice není nejdůležitější, ale také má svůj význam a smysl.

I nemocná žena se sklání před Pánem. Přichází zezadu, ale aby se mohla dotknout Ježíšových třásní, musela se sehnout. Pokud by ale čekala uzdravení pouze od Ježíšova šatu, uzdravena by nebyla. Není možné čekat uzdravení od věci, od předmětu. To by byla pověra. Žena ale věří a s vírou se dotýká Ježíše. Kolik lidí jde dnes s davem, jde s Ježíšem, ale bez víry v Ježíšovu pomoc nebo uzdravení. Jak málo je těch, kdo se s vírou – v modlitbě, ve svátostech – dotýkají Ježíše.

Silná víra ženy i Jaira je nakonec vyslyšena. Žena je uzdravena a děvčátko vzkříšeno. Člověk, který zemře, pouze spí – protože všichni jednou budeme probuzeni. Lidé se Ježíši smějí, když mluví o spánku. Posměch je ale pouze projevem nevěry těch lidí. Možná, že se nám to už také stalo, že se nám lidé smáli. Možná se nesmáli nahlas, ale ve svém srdci. Ježíš jim ale velice rychle zavře ústa. Taková má být i naše víra. Neúnavná, vytrvalá a zároveň – která by dokázala zavřít ústa těm, kteří by se nám chtěli smát!

Comments are closed.