Naše troška

Don Dalmazzo přišel do ústavu Dona Boska jako chlapec. V ústavu mu však bylo smutno po domově, a proto napsal matce, aby pro něho přijela. Ráno před odjezdem šel ještě k Donu Boskovi ke zpovědi. Když čekal u zpovědnice, přiběhl k Boskovi chlapec z kuchyně a oznamoval mu, že už není chleba. Pekař již žádný chléb nechce dát, dokud nebude zaplacený dluh. Don Bosko nařídil posbírat všechen chléb, který je v domě. „Přijdu hned a budu dělit sám.“

Malý Dalmazzo, který slyšel rozmluvu u zpovědnice, byl zvědavý, jak to dopadne a proto byl knězi neustále v patách. Viděl, že v košíku, který chlapci přinesli do jídelny, bylo jen 15 krajíců. Kluci se seřadili a šli kolem Dona Boska, který chléb rozdával. Bylo jich na 300 a každý dostal svůj krajíc. Když bylo vše skončeno, podíval se Dalmazzo do koše a viděl tam zase 15 chlebů. Dojatý zázrakem běžel k mamince a řekl, že od Dona Boska nepůjde, že zůstane.

Na svátek Narození Panny Marie přišlo na mši svatou k Donu Boskovi na 600 chlapců, kteří chtěli jít také ke svatému přijímání. V ciboriu ve svatostánku bylo však jen 20 hostií. Donu Boskovi bylo líto, že chlapci budou zklamáni. Pozvedl oči k nebi, zašeptal úpěnlivou prosbu a šel podávat svaté přijímání. Dostalo se na všechny a ještě zbylo.

I v dnešním evangeliu jsme slyšeli o malé trošce – pět chlebů a dvě ryby. Ale pro Ježíše to bylo dost. Ježíš je vzal a vzdal díky. Jinými slovy přijal malé dary od malých lidí. Nakonec všeho bylo dost a ještě zbylo.
Zde se zjevuje velké tajemství – rozmnožuje se to málo, co ze sebe vydáváme. A to je Boží cesta, na kterou jsme povoláni. Je to to málo lásky, co dáváme, to málo vědomostí, málo rad, to málo, co nám náleží – prostě to všechno nám bylo dáno jako Boží dar, abychom to zase ze sebe vydávali. A čím více rozdáváme, poznáváme, kolik toho vlastně k rozdávání máme. Právě v dávání se rozmnožují ty malé dary, které jsme obdrželi od Boha.

Matka Tereza dělala velké věci a přitom žila ze dne na den. Někdo přinesl peníze, jiný zase matrace. Bůh rozmnožoval. Ona na to říkala: „To, co dělám, to je kapka v moři. Ale kdybychom tam tu kapku nedali, tak by tam chyběla.“

To je důležité i pro nás – i my máme tu svoji trošku: trochu lásky, trpělivosti, dobré vůle. A když to vše s důvěrou svěříme Bohu, on to požehná a rozmnoží. Je to jen kapka v moři, co můžeme Bohu dát. Ale kdybychom ji tam nedali, ta kapka by v moři chyběla.

Comments are closed.