O hřivnách

Jeden člověk se chystal na cesty. Tím člověkem se míní Ježíš. I on se vydal na cesty. Opustil nebe, stal se člověkem a skrze kříž a vzkříšení se vrátil znovu k Otci. Na konci časů ale znovu přijde a bude soudit svět. Doba mezi 1. a 2. příchodem je dobou najímání dělníků. Ne otroků! Ale služebníků! Služebník je ten, kde je ve službě dobrovolně. Nikdo ho nenutí, on může sloužit komu chce. Služebníci z evangelia tedy sloužili dobrovolně. Z tohoto pohledu je zarážející postoj třetího služebníka.

Každý služebník dostal nějaké hřivny. Někdo 5, někdo 2, další zase jednu. Co je klíčem rozdělování těchto hřiven? Písmo nám odpovídá jasně – schopnosti člověka. Bůh člověka respektuje: jeho povahu, charakter a podle toho dává hřivny. Vůbec nejde o to, kolik hřiven dostanu. Jestli 5 nebo jednu. To je věc Pána. Ale jde o to, co s nimi udělám. Jde o moji věrnost. Jak naložím s hřivnami a kolik úsilí vyvinu při rozmnožování hřiven. Někdy se duchovní život přirovnává k výstupu na horu. Někdo se stále snaží a je pořád pod kopcem. Někdo se ani moc nesnaží a je už téměř na hoře. Nejde o to, jak se daleko při výstupu dostaneš, ale kolik úsilí jsi vyvinul. Nejde o to, kolik hřiven jsi dostal, ale jaké úsilí jsi vyvinul s jejich zacházením.

První dva služebníci pochopili, o co jde. Že jde o věrnost, že jde o dary, které nemám pro sebe, že jde o službu. Zatímco třetí nepochopí nic. Hřivnu zakope a když Pán přijde, komentuje to slovy: „Měl jsem strach.“ To je člověk, který se bojí Boha. Pravděpodobně už od malička byl vychováván tak, že Bůh je tvrdý, zlý a krutý. Už od malička mu říkali – to musíš, to nesmíš, jinak tě Bůh potrestá a bude se moc zlobit…A jak vyrůstal, jeho strach z Boha rostl. Bál se cokoliv udělat špatně. Chtěl mít svůj život pod kontrolou, jen aby neudělal chybu, musí být přece dokonalý. Na první pohled vypadal jako spravedlivý člověk, ale ve své podstatě se zcela minul s Boží vůlí. Zaměřil se příliš na sebe a na to, aby obstál u posledního soudu. A to se mu stalo osudným. Kdo slouží věrně, bude za to také odměněn. Bůh ale očekává věrnost a zisk z mého života.

Proti hřivnám člověk může hřešit dvojím způsobem. Buď ty dary nepoužívá, nebo je používá špatně. Vzpomínám si na jednu dívku, která uměla velmi dobře hrát na kytaru. Když hrál někdo jiný, tak ho hned poučovala, že to a to dělá špatně. Nakonec v komunitě musela svoji kytaru nechat ležet dva roky u oltáře. Teprve potom ji mohla dostat zpět, protože už uměla zacházet s tímto svým darem.

Comments are closed.