O rozlišování

Evangelium 2. neděle postní nám vypráví mimo jiné o jedné důležité skutečnosti duchovního života a tou je rozlišování. Umět rozlišovat věci, znamená umět rozpoznat Boží vůli. Vidíme také, že i takový člověk jako Petr neměl také vždycky jasno a neměl vždy ten správný vhled do Božích věcí. Otázka rozlišování a Boží vůle je nesmírně složitá a komplikovaná a i člověk, který je Bohu hodně blízko, v této oblasti dělá chyby, tak jako Petr.

Z evangelií víme, že Petr ne vždycky dokázal Boží vůli rozlišit. Vzpomeňme na Getsemanskou zahradu, kde Petr vytáhne meč, aby bránil Pána. Ale nebyla to Boží vůle. Můžeme si také vzpomenout na událost proměnění Páně, kdy Petr chce stavět tři stany. To je na první pohled dobrý nápad, ale nebyla to v té chvíli Boží vůle. A když se podíváme na jiný text, tak vidíme Petra, jak na jedné straně správně odpoví, že Ježíš je Mesiáš, ale o malou chvíli později varuje Pána před utrpením. V prvním případě rozlišení bylo správné – Ježíš je Mesiáš, v případě druhém se ale Petr mýlil, když tvrdil, že Ježíš přece trpět nebude a nemůže…

I lidé blízcí Bohu neměli vždy jasno. Je pravda, že jsou skutečnosti, které jsou naprosto jasné a kde člověk ani moc světla nepotřebuje – nemá se krást, nemá se zabíjet, to všichni víme. Ale potom jsou skutečnosti, kde před námi stojí na první pohled dvě dobré věci a kterou si teď vybrat? Mám se teď modlit, nebo mám jít na návštěvu? Co je lepší? Tady se nám poměrně často stává, že Boží vůli zaměňujeme s naší touhou, naším přáním či naší fantazií a tady musíme být hodně opatrní. Jsou lidé, kteří přijdou a řeknou: Bůh mi řekl…Nebo: Já jasně cítím, že Bůh toto po mně chce. Ale chce to Bůh skutečně? Není to pouze mé přání, moje touha, moje fantazie?

Aby to nebylo tak jednoduché, tak si můžeme připomenout zvláštní příběh ze Skutků apoštolů 16. kapitoly. Vypráví se tam o ženě, která měla věšteckého ducha. Když Pavel a Silas přišli do jednoho města, tato žena je okamžitě začala provázet a volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha!“ Každý jiný by měl asi z takové služby radost. Na tom výroku přece není nic špatného, ona zvala lidi, aby šli za nimi. My bychom takové dívce poděkovali, byla by to dobrá farnice. Ona to tak dělala mnoho dní, ale Pavlovi to bylo proti mysli. Obrátil se na zlého ducha a přikázal, aby vyšel z této ženy. Jak Pavel poznal, že je posedlá? Protože měl dar rozlišování a protože byl v důvěrném spojení s Bohem.

Vidíme tedy, že jedná o skutečně velmi složitou problematiku. To, co nám pomáhá k rozlišování, tedy rozpoznávání Boží vůle, je samozřejmě modlitba a svátosti, čili naše spojení s Bohem. Bůh může promluvit i skrze světlo, nebo skrze člověka či skrze Bibli. U Bible bych chtěl říci jenom jednu věc, abychom nepoužívali Bibli magicky. Není možné otevřít Bibli a říct: teď ke mně, Bože promluv. V Bibli hledáme odpověď pouze v souvislosti s modlitbou. Člověk se pomodlí a otevře Písmo. Takto je možné ptát se Boha. To ale ještě neznamená, že on mi odpoví. Já přece nemohu nutit Boha, aby mi odpověděl právě skrze Písmo. On odpovídá různým způsobem, a když bude chtít odpovědět jinak než skrze Bibli, tak odpoví jinak.

Na nás ale je, abychom byli připraveni naslouchat. Když žijeme ve hříchu, podobáme se člověku, který má v uších špunty – neuslyší nic! Proto očišťujeme své nitro a disponujeme se tak k naslouchání a k rozlišení Boží vůle. Bůh k nám chce mluvit a dělá to! (podle E. V.)

Comments are closed.