O růstu

Hlavní myšlenka textů 11. neděle v mezidobí, je myšlenka růstu. Na začátku je malé semínko, pak se objeví stéblo, potom klas a nakonec plody. Tato myšlenka růstu se netýká pouze Božího království, ale má se týkat každého člověka. Člověk roste, zraje a dozrává. Podobně by tomu ale mělo být i v duchovním životě – aby člověk zatoužil po duchovním růstu.
Jedno staré přísloví říká, že šampión se nerodí v ringu, tam se už jenom ukazuje, kdo je šampión. Krásně je tak vystižen proces růstu a zrání.
My to můžeme vidět u slavných lidí, u sportovců a prostě u všech, co něco dokázali. Kolik je to stálo práce, námahy a odříkání. Jeden z nejznámějších řečníků všech dob, Demosthenes, chodil každý den na mořský břeh, vzal si do úst kamínek, mluvil a snažil se překřičet moře. Přitom tento muž se narodil s vadou řeči. A stal se jedním z největších řečníků všech. Do síně slávy americké NBA, tedy nejvyšší soutěže v košíkové, se dostal i Larry Bird. Dostal se tam ale proto, že ještě jako malý chlapec, každý den, ještě než šel do školy, hodil na koš celkem 500x. Každý den, znovu a znovu.
Jeden z nejvíce nadaných amerických prezidentů byl Teodor Roosevelt. Roosevelt byl vynikající sportovec. Jezdil na koni, byl to výborný boxer a dělal dlouhé a náročné túry. Přitom četl a vzdělával se. Jeho zapálení pro věc neznalo hranice. Když byla prezidentská kampaň a on byl kandidátem na viceprezidenta, procestoval asi 30 000km a přednesl přes 600 projevů. Když byl před jedním svým projevem postřelen atentátníkem, tak trval na tom, že nejdříve dokončí svůj projev a teprve potom pojede do nemocnice. Byl to nezdolný muž. Jeden z nejvíce odolných, ale i oduševnělých amerických prezidentů.
O tomto muži je ale třeba říct celou pravdu. Pocházel z bohaté rodiny. Už jako malý chlapec byl ale velice slabý, neduživý a neustále nemocný. Rodiče se báli, jestli vůbec dokáže přežít. Tak špatné bylo jeho zdraví. Jednoho dne mu tatínek řekl: „Teodore, ty máš rozum, ale nemáš tělo. Bez pomoci těla se rozum daleko nedostane. Musíš něco udělat pro tělo.“ A on to udělal – rozhodl se zákon procesu a růstu. Od toho dne začal utužovat svoje tělo i rozum. Tak to dělal každý den – cvičil s činkami, jezdil na koni, boxoval a chodil na dlouhé túry. Navíc se o tomto chlapci ví, že byl velice plachý. Když ale viděl odvahu svého tatínka a když v knihách četl a mnoha dalších odvážných lidech, rozhodl se, že by chtěl být jako oni. Potom vystudoval Harvard a byl připraven vstoupit do světa politiky. Ani tehdy se ale nestal vůdcem během jednoho dne. Šel pomalou a klikatou cestou, když pracoval na mnoha postech. Časem se stal velmi silný. Nakonec pod jeho vedením se Spojené státy staly světovou velmocí. Byl u budování Panamského průplavu a zasloužil se o mír mezi Japonskem a Ruskem, za což mu byla udělena Nobelova cena míru. Když mu lidé vyčítali, že se stal prezidentem jenom proto, že jeho předchůdce byl zavražděn, tak se rozhodl, že bude kandidovat podruhé. Získal takovou podporu lidí, jako dosud žádný prezident předtím. Poté, co skončil ve funkci prezidenta, začal cestovat po Africe a Brazílii, kde objevoval dosud neobjevená území.
Zemřel 6. 1. 1919 doma v New Yorku ve spánku. Jeden z jeho přátel řekl: „Smrt ho musela vzít, když spal, jinak by to byl boj!“ Když odnášeli jeho tělo, pod polštářem našli knihu. Tento muž celý život četl a vzdělával se.
Takto vypadá proces růstu a zrání v životě člověka. Šampión se nerodí v ringu, tam se už jenom pozná, kdo je šampión.
I v duchovním životě bychom měli růst a zrát. K tomu je ale třeba, abychom toužili po tomto růstu a chtěli pro něj něco udělat. Mít svůj plán, svoji vizi. Předpokládá to věrnost v modlitbě. Potom si člověk může vytyčit za cíl, že za měsíc přečte alespoň jednu duchovní knížku nebo že si poslechne alespoň jednu duchovní přednášku. Potom jsou lidé, kteří mají jako součást duchovního růstu to, že každý rok jedou na exercicie. Jde o to, mít svůj plán, vstoupit do procesu růstu a zrání i v duchovním životě.

Comments are closed.