V krizi

Oba emauzští učedníci si prošli skutečně osobní krizí. To je dnes velice moderní slovo. Dnes se říká, že všichni jsou v krizi a všechno je v krizi. Krize je ale nutná, je to součást našeho života a našeho růstu. Kdo nikdy neprožil krizi, tomu hrozí nebezpečí, že zůstane na úrovni dítěte. Vždycky mám tak trochu strach z lidí, kteří řeknou, že nikdy žádnou krizi neprožili.

V krizi jsme ale zváni k vyšší kvalitě prožívání. A v životě člověk musí projít nejednou, ale hned mnoha krizemi. Nejhorší je, když se krize potlačuje, protože to potlačení se potom vrátí. Stává se poměrně často v rodinách, že si dítě nedovolí dát najevo pubertu. Ale puberta je důležitá, to se člověk odděluje, vymezuje se, to je zdravý fenomén. Jistě – toto období stejně jako každá krize je nebezpečné, ale je to důležitá přechodová fáze. V době krize je také dobré nedělat závažná rozhodnutí, protože ta většinou nebývají dobrá.

Emauzští učedníci si tedy prošli krizí – v tomto případě krizí víry – a Ježíš jim pomáhá tuto krizi zvládnout. Oni po rozhovoru s ním ucítí, že se s nimi něco děje a ještě ten večer utíkají zpět do Jeruzaléma. To bylo asi 10km, tedy pěkná procházka. Ale nezapomínejme, že cesta to byla prašná a plná kamení. Na takové cestě se brzy unavíte. I když oni už měli jednou tuto cestu za sebou, tak jakmile poznali Ježíše, najednou nejsou unavení. Před chvílí ještě říkali Ježíši, že je tma, báli se a teď se najednou nebojí. Co se stalo? Změnily se okolnosti? Ne, okolnosti byly pořád stejné nebo spíš ještě horší. Byla více tma a bylo více únavy. Okolnosti se nezměnily. Změnili se ale učedníci!

My si tolikrát přejeme, aby se změnily okolnosti našeho života, aby se změnila naše situace, že potom budeme šťastnější a budeme mít více pokoje. Co se ale musí změnit, nejsou okolnosti, ale jsem to já. Zeptáte se nějakého člověka: „Proč jste smutný?“ A on vám např. odpoví, že je to proto, že je nemocný. A vy se zeptáte: „A myslíte si, že kdybyste byl zdravý, že byste byl plný pokoje?“ A ten člověk vám řekne: „Ano, jistě.“ Vy mu potom ale můžete namítnout: „Jak to tedy, že je tolik zdravých lidí, kteří v sobě přesto nemají pokoj?“ Protože tak to mezi lidmi skutečně je!

Zdrojem radosti totiž není, že nemáme problémy. Problémy máme všichni, nikdo není bez problémů. Jedinou věc, kterou potřebujeme, je naše proměna. My se musíme změnit uvnitř okolností, které prožíváme. A ve své situaci se můžeme změnit pouze tehdy, když budeme mít v srdci Ježíše. S ním potom projdeme všemi zkouškami, krizemi a problémy. Otázka tedy není, jestli mám nebo nemám problémy, ale jestli mám ve svém srdci Krista. (podle E.V.)

Comments are closed.