Vinný kmen

Boží slovo říká, že strom se pozná po ovoci. Dobrý strom nese dobré ovoce, špatný nese zase ovoce špatné. I v dnešním evangeliu vinař, kterým je nebeský Otec, hledá ovoce na ratolestech. Z tohoto podobenství by nás mělo tak trochu mrazit v zádech, protože ratolest má pouze dvě možnosti: Buďto ponese dobré ovoce a bude ponechána, nebo neponese dobré ovoce a bude odříznuta.
Kdyby se nás někdo zeptal na povahu nějakého známého člověka, mohli bychom ji posoudit na základě toho, co vidíme: Je klidný nebo naopak nervózní, velkorysý nebo lakomý, myslí pouze na sebe nebo naopak na druhé. Na základě ovoce, které pozorujeme, dokážeme usoudit na povahu toho člověka.
Podobně se dá vypozorovat u člověka jeho křesťanský charakter i to, jak daleko pokročil ve svém duchovním životě. A to se pozná podle ovoce Ducha. Toto ovoce nám krásně popsal svatý Pavel v listě Galaťanům 5, 22 – 23. Tam se dovídáme, jaké je ovoce Ducha. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Podle tohoto ovoce můžeme vidět, jak na tom člověk duchovně skutečně je. Strom se přece pozná po ovoci!
Duchovní život křesťana se tedy pozná podle ovoce. Nepozná se podle charismat. Zatímco ovoce Ducha můžeme přirovnat právě třeba k vinné révě, která nese pěkné a bohaté plody, charismata můžeme přirovnat k vánočnímu stromečku. Představme si pěkný vánoční stromeček, který je ověšený nádhernými baňkami, svíčkami a ozdobami. Podle těchto ozdob ale nemůžeme nic říci o zdravotním stavu stromečku. Možná je to stromeček umělý. Ozdoby na tomto stromečku nejsou jeho ovocem, ale jsou na něm pouze pověšeny. Nic neprozrazují o stromečku. Vánoční stromeček nemůže říci: „To jsou mé vlastní ozdoby, to jsou mé vlastní dary.“ Ty dary a ozdoby stromku nepatří. Stejně tak i charismata nic nevypovídají o osobním životě charismatické osobnosti. Ty dary byly tomuto člověku dány bez jeho zásluh.
Nyní už chápeme, že ovoce je mnohem důležitější, protože podle něho můžeme usuzovat, jak na tom vlastně člověk je, poněvadž ovoce je výsledkem poctivého duchovního života, zatímco u charismat tomu tak není. Např. vinná réva představuje ovoce, zatímco vánoční stromeček charismata. Charismata dokáže napodobit i ďábel. On dokáže i uzdravit. Ale ovoce Ducha napodobit neumí. On nedokáže napodobit lásku.
Ovoce Ducha je tedy základem našeho duchovního života. Když se církev rozhodne někoho svatořečit, nerozhodují charismata, ale rozhoduje ovoce Ducha v životě toho člověka. Podívejme se na Pannu Marii. Nesetkáváme se u ní s mimořádnými charismaty. Maria nedělala zázraky ani neuzdravovala, ale mezi stvořenými bytostmi byla nejvíc svatá, protože naplno a dokonale prožívala ovoce Ducha.
Ovoce Ducha, o kterém píše svatý Pavel, může být pro nás i krásným textem ke zpytování svědomí. Občas se můžeme setkat s lidmi, kteří tvrdí, že se nedopustili žádného hříšného skutku. Teoreticky je to možné. Ale to, že se člověk nedopustil žádného hříšného skutku, ještě neznamená, že je bez hříchu. Můžeme tomu člověku ukázat právě text, kde Pavel popisuje ovoce Ducha, a můžeme se ptát: „Myslíte si, že jste v těchto oblastech došel dokonalosti? Myslíte si, že máte dostatek lásky, že milujete na maximum? Šíříte kolem sebe radost a pokoj? Jste maximálně trpělivý? Pokorný?“ A jestli ten člověk bude k sobě upřímný, tak najednou zjistí, jak je hříšný a ubohý a jak velký dluh má vůči dobrému ovoci. Hřích totiž nespočívá pouze v tom, že poruším nějaké pravidlo. Je zde ještě nárok ovoce Ducha! To je krásné zpovědní zrcadlo především pro ty, kdo si myslí, že v jejich životě je všechno v pořádku a že vlastně žádné obrácení ani nepotřebují (podle E. V.)

Comments are closed.