Živá voda

Ježíš je na cestách, má žízeň a tak hledá trochu vody. Když přijde ke studni, bohužel nemá u sebe žádný džbán. Je tu však jedna žena, která mu může pomoci. A teď dojde k tomu, co bylo klíčové pro další průběh celého setkání – a sice že ona se rozhodne, že Ježíši pomůže. Toto byl už době Starého zákona, ale i v době Ježíšově zákon pohostinnosti. Tak je tomu na Východě i dnes. Podat poutníkovi vodu, znamenalo víc než mu dát najíst nebo mu dát nocleh. Pokud by poutníkem byl nepřítel a dostal by napít, z nepřítele by se automaticky stal přítel a vzácný host.

Vyprávěl jeden starý pan profesor, jak se kdysi před léty vydal na takovou soukromou výpravu po Egyptě. Putoval sám. A jednoho dne narazil na egyptské vojáky. Věděl, že mu klidně může hrozit vězení nebo dokonce i smrt. A skutečně se stalo to, že vojáci ho začali považovat za cizího špióna. Když profesor promluvil arabsky, podezření vojáků se ještě zvýšilo. Okamžitě zbystřili, protože si mysleli, že mají před sebou vzdělaného, arabsky mluvícího bělocha, který má jistě nějaké nekalé úmysly. Profesor věděl, že je zle. Ale tu ho napadla spásná myšlenka. Poprosil velitele těchto vojáků o trochu vody. Velitel vzal nádobu a z Nilu mu nabral vodu a podal ji profesorovi. Ten věděl, že z nilské vody může mít pořádné střevní problémy, ale tentokrát se s chutí napil. V té chvíli velitel úplně zbledl, protože pochopil, co udělal. Tím, že podal tomuto domnělému špiónovi vodu, tím se profesor stal jeho hostem. Z nepřítele se stal přítel. Velitel, když si to uvědomil, tak najednou úplně změnil své chování. Zeptal se: „Co pro vás můžeme udělat? Potřebujete něco?“ Profesor řekl, že se potřebuje dostat tam a tam, vojáci ho tam zavezli autem a profesor pokračoval dál ve své cestě. To je zákon pohostinnosti, který je na východě nesmírně silný. A kdo někomu podá vodu, přijímá hosta jako svého přítele.

Ale vraťme se zpět k evangeliu. Žena, o které je řeč, měla šestého muže. Pět předtím, a šestého nyní. Byla tím tenkrát vyřazena ze slušné společnosti. Ježíš ji ale přesto dvakrát pochválil. Proto, že správně odpověděla a proto, že řekla pravdu. Schvaloval snad Ježíš její způsob života? To určitě ne! On k ní pouze přistupoval jako k člověku, který má pořád v Božích očích velikou cenu. Na tuto samařskou ženu si vzpomenu vždycky, když zaslechnu z úst tzv. spravedlivých nelichotivá slova na adresu žen, které mají v kapse místo oddacího listu list rozvodový, nebo které mají nemanželské dítě. Přesto i tyto ženy – rozvedené a s nemanželskými dětmi – přicházejí do chrámu a hledají pramen s vodou, který tryská do věčného života. Chtějí čerpat z tohoto pramene pro sebe i pro své blízké. Nezapomínejme tedy, že v Božích očích máme všichni velkou cenu a Ježíšova živá voda je tu pro všechny, kdo mají zájem.

Comments are closed.