Zlí vinaři

První otázka, která nás při čtení dnešního evangelia napadne, je možná tato: Když hospodáři na vinici tak záleželo, proč ji odevzdal do takových rukou? Věnoval tak důvěru lidem, kteří nakonec zabili jeho syna. Tato důvěra se nám jeví jako naprosto nemoudrý čin. Ale takový Bůh už prostě je. Je to jakási Boží slabost, se kterou on svěřuje lidem do rukou to, co je mu nejdražší. Je to slabost našeho Boha, který miluje člověka a znovu a znovu mu dává obrovskou důvěru. Nakonec ale přece jenom přichází chvíle účtování.
Vinaři ale pobijí služebníky, kteří jsou posláni hospodářem pro výtěžek. Vinaři si mysleli asi toto: „Hospodář je skutečně slabý a naivní, když poslal několik neozbrojených služebníků. Uvidíme, jaká bude další jeho reakce.“ A tak se vinaři chovají jako malé děti. My to známe, jak děti zkouší na dospělé, co ti dospělí vydrží. Například do třídy přijde nová paní učitelka a hned od první chvíle začínají některé děti zlobit a dělat lumpárny. Přitom ale velmi dobře pozorují, jak bude učitelka reagovat a co udělá. A tak děti zjišťují, jak daleko ve svém zlobení mohou zajít. Pokud paní učitelka dovolí malé lumpárny, zůstane jen u těch malých, pokud ale bude tolerovat velké lotroviny, děti toho využijí a budou si dělat, co se jim zamane. Vinaři se tak chovají jako malé děti a zkoušejí svého hospodáře. Co teď asi udělá? Když hospodář podruhé udělal totéž a znovu poslal své služebníky, tak vinaři hospodáře už vůbec nebrali vážně a také udělali totéž.
Je třeba říci, že hospodář byl zároveň mocným vládcem, který měl k dispozici armádu, ale on zjevně choval odpor k násilí. Přes to přese všechno chce vyjít vinařům vstříc. Touží po dohodě a po míru. Pro své vinaře hledá dokonce i jakousi omluvu: „Možná to byli moji služebníci, kteří vyprovokovalo konflikt. Asi došlo k nějakému nedorozumění.“ I takový je náš Bůh – hledá pro člověka omluvu, hledá v životě každého z nás polehčující okolnosti, něco co by přece jenom mluvilo v náš prospěch.
Vinaři si ale fandí čím dál tím víc. „Teď už určitě nikoho nepošle, to mu přece muselo stačit!“ Ale stane se něco neslýchaného, něco o čem můžeme slyšet pouze v pohádkách, bájích, nebo Ježíšových podobenstvích. Hospodář poslal svého syna. Na něho budou mít přece ohled. Jenže vinaři smýšlí jinak – nejenže se syna vůbec nepolekali, ale neměli ani nejmenší chuť k dialogu či změně smýšlení. Když zabili služebníky, zabít syna už také není žádný problém. Navíc – je to dědic, když ho zabijeme, bude to všechno naše.
Hospodář do poslední chvíle důvěřuje svým vinařům. To je neuvěřitelná důvěra Boha v člověka. Bůh riskuje všechno, i svého syna. Taková je Boží láska. A toto Bůh riskuje v životě každého člověka – odsouzení, výsměch, odmítnutí i ukřižování. To je důsledek lidské svobody, říct Bohu NE! Člověk tak vstupuje do hříchu, staví se proti Bohu, porušuje přikázání a zjišťuje, že mu to beztrestně prochází. Život jde dál a nikdo ho nepokárá. Výčitky svědomí slábnou, snad tu a tam se ještě ozvou, ale postupně se docela vytratí. A možná, že se nakonec tento člověk prohlásí ateistou. On už Boha ve svém životě dokonale „uspal“.
Uvedu jednoduchý příklad: Člověk, který se modlí. Pomalu ale jistě modlitbu začíná zanedbávat, až ji vyřadí docela. Postupně přestává chodit ke svátosti smíření a k eucharistii. Má ale pocit, že všechno je v pořádku. Nic se neděje a on má navíc pocit, že má i více času. V tomto období se člověk může dokonce cítit šťastný a spokojený. Je to člověk, který ve svém srdci zabil Božího syna. Jenže tyto pocity jsou klamné a falešné a budoucnost v životě toho člověka to jednou jasně ukáže.
Nakonec ale vidíme, že hospodář není takový slaboch. Syn sice umírá, ale Ježíšův kříž není jen slabost, ale i moc. Je to soud nad lidských hříchem. Právě tady v tom se ukazuje moc hospodáře i jeho syna – ve vítězství kříže.
Hospodář je navíc tak dobrý, že znovu a znovu vydává svého syna do rukou lidí ve víře, že ho přijmeme, a že v tomto synu objevíme nekonečnou lásku hospodáře. (podle J. A.)

Comments are closed.