Pan farář vypráví dětem v náboženství o tom, jak se Ježíš zjevoval po svém zmrtvýchvstání: "Marii Magdalské se zjevil jako zahradník, emauzským učedníkům jako poutník a jakpak se zjevil učedníkům na břehu jezera, Františku? " "Prosím, jako bezdomovec."
Je ráno, svatba v Káně Galilejské skončila a hosté se probouzejí. Mnozí z nich se drží za hlavu a především jeden, který trochu přebral, prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte prosím vás někdo pro vodu." Tu se postaví Ježíš, že dojde pro vodu. Když to ale uvidí ostatní, tak svorně zvolají jedním hlasem: "Ne, ty už ne!"
"Mami, teď už vím, že Ježíšek skutečně existuje!" sděluje své poznání Jirka mamince. "A jak jsi na to přišel?" je maminka zvědavá. "Úplně jednoduše. Vedle se přistěhoval pan Vopršálek, a když se to tatínek dověděl, tak spínal ruce a volal: Ježíši Kriste, cos nám to sem poslal za prezent?"
V padesátých letech byl jistý kněz žádat na ONV o poukaz na auto. Tenkrát kněz nemohl auto získat jiným způsobem. Pan farář marně vysvětloval úředníkovi, že bez auta se neobejde, že má na starosti několik farností a že tedy auto nezbytně potřebuje. Komunistický úředník se ale choval velice arogantně a knězi ironicky řekl: "Ježíš přece jezdil na oslu!" Kněz ale pohotově odpověděl: "To je výborný nápad. Jestli tady na ONV máte nějakého volného, tak ho okamžitě beru!"
V hodině náboženství probírá pan farář s dětmi svátosti. Když přijde řeč na svátost manželství, ptá se kněz dětí: "Děti, dříve než si budeme vyprávět o této svátosti, tak by mě zajímalo, jestli víte, co o této svátosti řekl Ježíš. Víte někdo, co o manželství řekl Ježíš?" Chvíli je ve třídě ticho a potom se přihlásí Pepíček. Kněz má radost, že se někdo přihlásil, vyvolá Pepíčka a ten povídá: "Co Ježíš řekl o manželství, to vím. On řekl - Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!"
V jedné farnosti pravidelně kostelník upíjí v zákristii mešní víno. Farář dostane podezření a tak se jednoho dne schová v zákristii za obraz Ježíše a čeká, co se bude dít. Cvakne klika a už je tu kostelník. Otevře skříňku, vytáhne láhev, pohledem se ujistí, že je v zákristii sám a otočí se k obrazu Panny Marie. "Panno Maria, že si můžu dát alespoň trošku? Jestli ne, tak mi to řekni." Jelikož obraz nic neříká, kostelník již pozvedá toužebně láhev - když tu se za jeho zády ozve: "Nech to víno na pokoji!" Kostelník se otočí k obrazu Ježíše a odsekne: "Tebe jsem se, Ježíši, na nic neptal!"
Vloupá se v noci zloděj do domu, vleze do chodby a slyší varovný hlas: "Ježíš tě vidí!" Zloděj se rozhlédne, ale nikde nikdo, tak se opatrně pohybuje dál. Dostane se do kuchyně a tajemný hlas se znovu ozve: "Ježíš tě vidí!" Zloděj pořád ale nikoho nevidí, v baráku tma a kromě toho hlasu úplné ticho, tak jde dál do obýváku a tam sedí na bidýlku papoušek. Zloděj se začne smát: "Hehe, tak to je dobrý... to sem se teda vyděsil... ty a Ježíš... Kterej hlupák tě pojmenoval Ježíš?" "Ale ne... mně pojmenoval Jidáš. Ježíš je ten pitbull za tebou."
Jednou se takhle kněz dostane do skluzu v modlení breviáře a ne a ne to dohnat. Modlí se breviář na zahradě a v tom zafouká silný vítr. Ten mu obrátí listy breviáře o několik stran dopředu. Kněz pozvedne oči k nebi a zvolá: „Díky, Pane Ježíši, bez tebe bych si netroufl.“
Malý Pepíček s rodinou žijí na samotě, odříznutí od světa. Jednoho dne přijde chlapec domů ze vzdálené školy a v žákovské knížce má pětku z náboženství. Tatínek se proto rozhodne, že půjde za panem farářem, aby se na svého syna zeptal. "Pane faráři, proč jste dal Pepíčkovi tu pětku?" "Nezlobte se, ale Pepíček nevěděl, kdy zemřel Ježíš!" "Pane faráři," povídá na to tatínek, "vy přece víte, že žijeme na samotě. Od koho jsme mohli vědět, že nějaký ten Ježíš byl nemocný?"
Maminka připravuje palačinky pro své chlapce. Šimonovi je pět a Matoušovi jsou tři roky. Kluci se nemohou domluvit, kdo dostane první palačinku. Maminka toho využije k morálnímu ponaučení: "Kluci, kdyby tady byl Ježíš, tak by řekl: Ať si první palačinku vezme můj bratr, já počkám." Starší Šimon se hned otočí na mladšího bratra a povídá mu: "Matouši, ty budeš Ježíš!"