Jeden misionář na svých cestách narazí na lva. Lev se blíží a misionář vidí, že je zle. Proto se úpěnlivě začíná modlit k Hospodinu: „Bože, prosím Tě, udělej něco s tím lvem. Vlož mu do srdce alespoň trochu křesťanského smýšlení.“ A tu najednou lev spíná svoje tlapy, pokleká a modlí se: „Dobrý Bože, děkuji Ti za jídlo, které mohu přijmout z Tvé štědrosti a prosím Tě, abys jej požehnal.“
Víte, podle čeho poznal Pán Bůh, že Adam s Evou snědli jablko? No přece podle toho, že našel ohryzek!
Pan Vopršálek se vyznává u zpovědi ze svého hříchu: "Otče, vyznávám se, že jsem ukradl ze skladiště pytle brambor." "A kolik pytlů to bylo?" ptá se kněz. "Vzal jsem tři pytle...vlastně pět." Kněz nechápe: "Tak kolik? Tři nebo pět?" Odpověď pana Vopršálka hned všechno vyjasnila: "Vzal jsem tři, ale pro dva si ještě půjdu."
Matka Tereza přijde do nebe a už se těší, že se po životě plném odříkání bude mít konečně dobře. Ovšem jaké bylo její překvapení, když na snídani dostala obyčejnou sušenku. "Oběd už ale bude určitě stát za to!" těší se Matka Tereza. Ale co to? Na oběd dostala opět jednu sušenku. "To je divné, asi to nejlepší nechávají na večeři!" říká si Matka Tereza. Ale i k večeři dostane sušenku. To už nevydrží a jde za svatým Petrem: "Svatý Petře, já jsem se tak těšila do nebe! Všude se mluví o tom, jak je to tady hezké, ale vy mi tady dáte k jídlu obyčejnou sušenku!" Na to povídá svatý Petr: "Matko Terezo, musíte přece uznat, že nemá cenu, abychom tady vařili pro jednoho člověka!"
Jeden vesničan se během trhu zastavil na jídlo v přeplněné hospodě. Našel si místo u stolu, kde už sedělo několik mužů, a objednal si jídlo. Když mu hospodský jídlo přinesl, muž udělal kříž a nahlas se pomodlil. Spolustolovníci ho sledovali se zřejmým posměchem a jeden z nich se nakonec vesničana zeptal: "U vás doma to tak děláte? U vás se takto všichni modlí?" Vesničan s klidem odpověděl: "Ne, u nás se všichni nemodlí." "A kdo se u vás nemodlí?" "No," pokračoval vesničan, "tak například moje krávy, můj osel a moje prasata..."
Během jednoho diplomatického oběda seděl Roncalli (pozdější papež Jan XXIII.) vedle ženy jednoho velvyslance, která měla poněkud hlubší výstřih. Roncalli byl vždy velmi ohleduplný a proto během oběda nijak nenaznačil, že něco není v pořádku. Teprve na závěr jí nabídl jablko se slovy: "Přijměte toto ovoce a vzpomeňte si, co si uvědomila Eva, když snědla v ráji jablko."
Celý týden bez přestání prší. Jeden lázeňský host je z toho celý nešťastný, a když přijde servírka, aby mu přinesla jídlo, tak si před ní povzdychne: "To je úplná potopa." "Jak prosím?" ptá se servírka. "Copak jste nic neslyšela o Noemovi a o potopě?" "Nezlobte se, pane, ale já tu mám tolik práce, že jsem se v posledních dnech vůbec nedostala ke čtení novin."
V jednom klášteře staví jedna velká firma. Protože zbylo hodně polévky, sestra představená poslala kuchařku s hrncem polévky, aby ji rozdělila dělníkům. Ta vezme hrnec a cestou si říká, že dělníky nejdříve trochu vyzkouší, jestli znají něco z Bible. Postaví se a zakřičí na mistra: "Znáte Pontia Piláta?" Mistr zakřičí dolů směrem k dělníkům: "Znáte někdo Pontia Piláta?" "A proč?" ozve se zespoda. "Ále, je tu jeho stará a přinesla mu jídlo!"
Jednu rodinu oslovilo evangelizační kázání jejich kněze a tak se rozhodli, že pozvou na návštěvu nevěřící sousedy. Když povečeřeli, tak vyzvala maminka malého Pepíčka, aby poděkoval za jídlo a tak trochu zaevangelizoval. "Když já nevím, co mám říct," ošívá se Pepíček. "No tak třeba řekni, co říkal tatínek ráno u snídaně." "Tak jo," rozzáří se chlapec. Sepne ruce a začíná se modlit: "Prosíme tě, Bože, dej, ať přežijeme návštěvu těch hrozných sousedů."