Původ tradičních májových pobožností je dodnes sám o sobě poměrně neznámý. Je jisté, že tato forma mariánské úcty začala v Itálii. Jde tedy o ovoce italského baroka. V květnu roku 1784, v chrámu Kamilliánů ve Ferraře, se poprvé veřejně konaly po celý květen májové pobožnosti. Jádrem těchto modliteb byla prosba za dobrou úrodu, později se především zdůrazňovala mariánská úcta. Je pravda, že podobné pobožnosti existovaly již dříve, ale jednalo se o pobožnosti soukromé. Od roku 1830 se pak májové pobožnosti konaly už po celé Francii a šíří se i do dalších zemí. V Brně se májové pobožnosti poprvé slavily v roce 1852. Tradice májových pobožností se šířila zejména ve spojitosti s porevolučním rekatolizačním hnutím. Májové pobožnosti se potom od poloviny 19. století staly nejvýraznějším projevem mariánské úcty. Vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie z roku 1854 bylo pro rozvoj májových pobožností velmi silným momentem. Mnohdy velmi zvláštní politické a církevní okolnosti se staly důvodem pro výraznou propagaci májových pobožností. Po vypuknutí I. světové války papež Benedikt XV. přímo nařídil, aby modlitba za mír ve světě, kterou sám v roce 1915 napsal, byla přednášena během jeho velmi oblíbených májových pobožností. Během II. světové války byly májové pobožnosti opět vřele doporučovány. Již v roce 1939 papež Pius XII. vyzýval věřící k modlitbám a pobožnostem v průběhu května za mír mezi národy. Maria tak byla vzývána jako Královna míru. Zpočátku se pobožnosti konaly jak ráno tak i večer. Svou strukturou májové pobožnosti často odpovídaly nedělnímu požehnání, protože zahrnovaly promluvu nebo rozjímání, zpěv litanií a další modlitby. Na závěr pobožnosti bylo udělováno požehnání. Kromě vyzdobeného májového oltáře se kladl především důraz na výstav Nejsvětější Svátosti. Májové pobožnosti zažily svůj rozkvět zejména v letech 1850-1950. Otcové II. vatikánského koncilu si přáli, aby tradice uctívání a pobožností pokračovala a byla uchována. I dnes májové pobožnosti patří k oblíbeným pobožnostem. V současné době má tato pobožnost svoje místo téměř v každé farnosti.