K psychiatrovi přichází muž. Vstoupí do ordinace a psychiatr mu povídá: "Posaďte se. Jistě chápete, že k tomu, abych vám mohl pomoci, potřebuji znát celý váš příběh úplně od začátku." Muž se posadí a říká: "Tak dobře - na počátku jsem stvořil nebe a zemi..."

Paní Nováková přijde do nebe a ptá se svatého Petra, jestli by se nemohla setkat se svým zemřelým manželem. Petr se dívá do počítače, ve kterém oddělení by se pan Novák mohl nacházet. Nejdříve otevře kategorii "blahoslavení", ale jméno pana Nováka tam není zapsáno. Potom Petr otevře kategorii "svatí", pan Novák se tam opět nenachází. Bezradný Petr se ptá proto paní Novákové: "A jak dlouho jste byli spolu?" "Spolu jsme byli přes padesát let." "Tak to je jasné, to manžel bude v kategorii mučedníci," zajásá svatý Petr.

K nebeské bráně přijdou tři nebožtíci a svatý Petr se jich ptá, jaká slova by chtěli ze všeho nejraději slyšet od kněze na svém pohřbu. Ten první povídá: "Já bych chtěl slyšet, že jsem byl obětavým člověkem, že jsem jako hasič zachraňoval lidské životy a že jsem byl milujícím manželem a otcem." Ten druhý říká: "Já bych chtěl slyšet, že jsem dobře vychoval své děti a že jsem měl rád Boha a lidi." "A co bys chtěl slyšet ty?" ptá se Petr třetího. Ten se zamyslí a povídá: "Já bych chtěl slyšet od kněze - podívejte se, on se hýbe!"

Do nebe přichází velká skupina ženatých mužů. Mají možnost vybrat si, do kterých ze dvou dveří vstoupí. Na jedněch je nápis "Podpantofláči" a na druhých "Správní chlapi." Svatý Petr jde na obhlídku a vidí, že přede dveřmi s nápisem "Podpantofláči" je obrovská fronta, zatímco přede dveřmi s nápisem "Správní chlapi" stojí jeden jediný muž. Svatý Petr k němu přistoupí a ptá se ho: "Jsi si jistý, že tady stojíš správně?" "Naprosto. Původně jsem si chtěl stoupnout mezi ostatní do druhé řady. Ale moje žena mi řekla - ty si stoupneš sem!!!!“

Papež Jan Pavel II. zemřel a jde do nebe. Zaklepe na bránu, vykoukne svatý Petr a povídá: "Jméno?" "Svatý Otec." Petr projede seznam v počítači a říká: "Je mi líto, ale nikdo takový do nebe přijít nemá." "Tak zkuste Jan Pavel II." "Ne, ani ten tady není." "Tak zkuste ještě Wojtyla, Karel." "Ne, nikdo takový v počítači není, milý pane." To se už ale papež rozzlobí: "To snad není možné! Já si celý život odříkám, snažím se jít příkladem, stamilióny lidí dole na zemi mě uctívají, věří mi, a vy mě teď nechcete pustit do nebe? Jak si to vlastně představujete? Co to má znamenat???" A tu svatý Petr ukázal prstem: "Jane Pavle, podívejte se támhle nahoru a usmějte se - tam je skrytá kamera."

Pan Novák přijde do nebe, ale v nebi mu to připadá jako obrovská nuda. Jednoho dne za jedněmi dveřmi zaslechne krásnou hudbu. Podívá se klíčovou dírkou a vidí stoly, které se prohýbají pod dobrým jídlem a džbány vína a korbely piva. Pan Novák je jako u vytržení a ptá se svatého Petra, co to je? "To je peklo," odpoví Petr. Když to pan Novák uslyší, začne prosit svatého Petra, jestli by nemohl jít do pekla. Když se pan Novák nenechal odbýt, a pořád prosil a prosil, tak mu Petr vyhověl s tím, že tam už ale zůstane napořád. Pan Novák rád souhlasil. Ten den se dosyta najedl a napil a přitom poslouchal krásnou hudbu. Sotva ale druhý den procitl, tak zjistil, že je v kotli a že ho olizují plameny. "Co se stalo? Jak to, že to tu není takové jako včera?" ptá se pekelníka. Čert se ušklíbne a povídá: "No jo, včera jsme měli den otevřených dveří!"

Jedna věřící paní hodně pracovně létala. Protože ji zrovna dvakrát nebavilo jen tak sedět v letadle, vždycky si brala na čtení Bibli. Jednou vedle ní seděl chlapík, který po chvilce čtení přes rameno navázal hovor: "Paní, vy opravdu všem těm věcem věříte?" "No ovšem, vždyť je to přece Bible!" "Co třeba ten chlápek, co ho spolkla ta velryba?" "Myslíte Jonáše? No ano, o tom se tam taky píše." "Jak se mu podle vás povedlo přežít celou dobu přežít uvnitř velryby?" "No, to samozřejmě nevím, ale až půjdu do nebe, tak se ho můžu zeptat." "No a co když ten Jonáš nebude v nebi?" "No, tak to se ho budete moci zeptat zase vy!"