Jestliže je Bůh milosrdný a všemohoucí, tak proč mě neuchrání před utrpením? Nejenom Bůh se musí s námi usmířit, ale také my se musíme usmířit s Bohem. Bůh je stále připraven, aby nám odpustil. Představa, že Bůh byl potupen našimi hříchy a že tak musel být usmířen smrtí svého Syna, je strašnou představou biblického obrazu o Bohu.
Smíření vždy vychází od Boha. On nám umožňuje cestu v Ježíši Kristu, jak se můžeme smířit s Bohem, neboť jsme se oddělili od Boha. Šli jsme svými vlastními cestami, které nás uvedly v omyl. Obrátit se k Bohu lásky nám připadá těžké. To by znamenalo hodit za hlavu dosavadní život.
Zde je potřeba Ježíšovo poselství a odpouštějící vyzařování jeho bytosti, abychom se vzdali svých omylů a opět se vydali na cestu k Bohu. Ježíš nás zve, abychom se otevřeli odpouštějící Boží lásce a zakusili tak pokoj a povzbuzení.
Když jsem se při jedné zpovědi zeptal: „Můžete odpustit Bohu?“, byla žena zmatená. To ještě neslyšela, že by měla něco odpustit Bohu. Přesto často předhazujeme Bohu, že v našem životě dopustil utrpení, nemoc i nezdary. Když jsem těžce nemocný, bouřím se proti Bohu. Samotná Bible mě zve k tomu, abych obvinil Boha z toho, že mě nechal upadnout do nemoci. Přesto starozákonní modlitebníci nezůstávají pouze u stížnosti. Stále krouží kolem toho, aby přijali od Boha to, co se jim přihodilo. Souhlas s tím, co mi Bůh svěřil je způsobem, jak Bohu odpustit.
Jiný aspekt smíření se s Bohem spočívá v tom, že rozbiji ve svém životě obrazy o Bohu a smířím se se zcela jiným Bohem, který odporuje mým představám.
Naším běžným obrazem je Bůh milosrdný a všemohoucí. Jestliže přijde utrpení, musel by mu přece Bůh zamezit, jestliže je milosrdný. A jestliže je všemohoucí, mohl by mě také před utrpením uchránit. Život mě neustále uvádí do situací, ve kterých potkávám Boha jinak, než bych očekával.
Proto smíření spočívá v tom, že zcela přijmu tohoto jiného Boha, kterému se zcela vydám. Potom se mi povede jako Jobovi, který padá před Bohem do prachu a popela, přičemž říká: „ Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.“ (Job 42, 5)
Německé slovo „smíření“ znamená původně: nastolit pokoj, ztišit, políbit. Smířit se s Bohem tedy znamená: hovořit s ním o svém životě a také se s ním přít, ale potom uzavřít s Bohem mír, být před ním v tichu, políbit ho a být ztotožněn s tím, co mi on připravil.
Cvičení – smíření s Bohem
• Jaké obrazy o Bohu sis vytvořil?
• Potvrdil ti tvůj život tvé obrazy o Bohu nebo je zpochybnil?
• Co předhazuješ Bohu?
• Napiš Bohu dopis. V něm mu můžeš předložit všechno, co ti připadá těžké. Ale potom se v dopise Boha zeptej, jak to všechno myslel a co bylo jeho nehlubším záměrem. A potom se snaž napsat, že ho přijímáš jako Pána nebe i země a také jako svého osobního Pána. Popros ho, aby ti daroval vnitřní pokoj a smíření. (Volně přeloženo z němčiny).