Lidé mi často vypravují, že stále ještě nejsou smířeni s lidmi, kteří je zranili. Leží jim v žaludku a stahují je dolů. Nemohou se od nich osvobodit. Nedaří se jim odpustit. Trpí touto neschopností odpustit. Cítí, že nejsou schopni obrátit se skutečně k Bohu.
Vlečou s sebou břemeno, které je tlačí a často přivádí k depresi. Pomocí pro takové situace může být meditace nad Ježíšovými slovy, která se modlil na kříži: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí,“ /Lk 23, 34/
Bůh je to, kdo odpouští
Když se modlím tato Ježíšova slova vůči člověku, který mě hluboce zranil, potom sám téměř nemusím odpustit. Prosím Otce, aby mu odpustil. Mnozí se brání myšlence: „On nebo ona nevěděli, co udělali.“ Rychle z nich vytryskne: „Ona nebo ona přesně věděli, co udělali. Zasáhli přesně moje slabé místo. Věděli, co by mě mohlo zranit.“
Zranění zraňují druhé
Přirozeně zranění nebylo žádným nedopatřením. Ale snad přece jenom ten člověk v tom nejhlubším nevěděl, co udělal. Snad byl tak zraněn, že zranění jenom poslal dál. Protože sám je nemocen, musel mi nemoc způsobit. Když si to představím, ztratí nade mnou druzí moc. Stanou se zraněnými dětmi, které zraňují druhé. Mám s nimi soucit, ale oni už o mě nerozhodují.
Zdálo se, že Ježíšovi vrahové byli v právu. Domnívali se, že usmrcením Ježíše prokazují Bohu laskavost. Snad ti, kdo mě zraňují, se také cítí v právu. Ježíš se v modlitbě od nich distancuje. Nehraje roli oběti, která si nechá všechno líbit. Stahuje se v modlitbě ještě víc do sebe, do svého nitra, kde je nezranitelný a svobodný.
Jestliže se budu tuto Ježíšovu modlitbu modlit půl hodiny vzhledem k ráně, kterou mi někdo přivodil, potom mě modlitba povede do vnitřního prostoru ticha, ve kterém bydlí Bůh a kde mě nikdo nemůže zranit. A modlitba promění můj vztah k druhému. Už ho nebudu prožívat jako mocného a ohrožujícího. Tuším, že on neví, co dělá, že je hnán vnitřními nutkáními, nešťastný, nemocný, zraněný.
Ježíšova modlitba mě najednou uschopňuje, abych mu odpustil z celého srdce. Samotná modlitba ve mně způsobí odpouštějící náladu. Cítím, že navzdory zranění, mám v sobě pokoj. A z tohoto pokoje pramení i něco ke druhým.
Cvičení – odpustit v modlitbě
• Napiš tři osoby, které tě zranily. Co tě spontánně napadne? Jestliže tě nikdo nenapadne, potom děkuj Bohu, že jsi smířen s lidmi.
• Když tě ovšem několik lidí napadne, potom se modli s pohledem na jednu z těchto tří osob, kterou jsi napsal, Ježíšova slova: „Pane, odpusť mu /jí/, protože neví, co učinil/a/.“
• Najdi si na každou z těchto tří osob čas. A potom pozoruj, jak se mění tvůj postoj k těmto osobám.
• Jestliže stále cítíš zášť, potom si představ Ježíše na kříži, jak odpouští svým vrahům. Snad ti to pomůže, abys mu v modlitbě odpustil.
(Volně přeloženo z němčiny)