Od roku 1948 – 1968 se stalo mnoho změn.

Změnil se politický kurs (vítězný únor 1948), změnil se život a hospodaření na vesnici (JZD), změnil se i náboženský život.

Volby v roce 1948 byly sice svobodné, ale při sčítání hlasů musela zvítězit jedna strana. Začala tvrdá socializace. Jak u nás postupovala? Aby zemědělci dobrovolně vstoupili do JZD, byly jim předepsány neúnosné dodávky. „Neplniči“ byli pranýřováni rozhlasem (kulaci). Jeden sedlák (Fr. Růžička) byl vystěhován do Čech. Vstup na střední školu byl vázán na vstup do JZD („Nechcete, nechejte si dítě doma!“). Tak se podařilo celkem hravě založit JZD. U fary zůstalo z 75. měřic jen 2,5.

Ještě strašnější byl tlak protináboženský. Biskupové byli internováni ve svých residencích, později odvezeni mimo svou diecesi, neznámo kam. S vysokými hodnostáři byl inscenován monsterproces (v rádiu). Tak měla být církev zhanobena, věřící zastrašeni. Právě v těchto dnech (23. 6. 1969) byli úplně rehabilitováni. Pan biskup se vrátil do Brna. Bylo to vítání radostné a slavné. Na tribuně byli zástupci všech církví a státních úřadů. Na uvítací pozdrav ihned pan biskup případně odpověděl. Náboženské poměry se vracely do starých kolejí.

V roce 1968 zavítala k nám vojska varšavské dohody, začalo zatýkání, náboženské poměry se začaly přiostřovat. Pan biskup řídil svou diecesi za stále stíženějších poměrů do své smrti 22. 2. 1972. Pohřbu se zúčastnil zástupce sv. Otce, Msgre Kely a vídeňský kardinál König.

20. 5. 1972 byl stržen v kostele kůr, poněvadž se povážlivě nakláněl dolů. Byl pořízen nový, železobetonový a prostoru po odstraněných varhanách bylo použito k stání pro muže. Byly pořízeny nové dvoumanuálové varhany. 2. 6. 1972 svěcení a kolaudace varhan. Světitel: P. Jakub Zemek, převor dominikánů, kolaudator Josef Pukl, varhanní virtuos.

(z farní kroniky)