Začátkem ledna roku 1929 napadlo mnoho sněhu za velkých vánic, takže ani autobus ze Židlochovic jeti nemohl. Zároveň začalo silně mrznout. Pak po celý leden a únor i začátek března byly tak třeskuté mrazy, jakých dle novinářských zpráv nebylo až 130 let. Ráno bývalo až – 30 stupňů, ba i víc někde. Ptactvo mrzlo. U Rajhradu zmrzla celá Kánská rodina.
V kostele byla tak strašná zima, že nebylo možno kázat ještě 10.3. na čtvrtou neděli postní. Ohromné sněhové spousty a závěje znemožňovaly někdy po celý týden veškeré spojení se světem. A sotva s velikou námahou silnice se trochu pro povozy proházela – v několika hodinách byla zase zasypána. Po stranách silnice k Židlochovicím a zvláště k Hustopečím byly pak místy sněhové zdi až 3 metry vysoké.
Prorokovaly se a očekávaly z jara veliké povodně – ale zatím jako zázrakem během tří neděl ty sněhové spousty se úplně ztratily a led klidně odplaval. Osvědčilo se staré pořekadlo: Mnoho sněhu, málo vody. Zima však trvala dále a na pole se nebylo možno dostat pro rozblácené cesty. Ale v druhé polovici dubna lidé přece seli. Během května se oteplilo, nastalo krásné jaro a horké léto. Píce byla hojnosť, obilí krásné a celkem šťastně sklizeno. Ovoce však bylo málo – mnoho stromů úplně zrmzlo.
Na podzim oslavila celá republika tisíciletou památku smrti sv. Václava. Přes všecko pokrokářské štvaní konány v Praze zvláště kolem svátku sv. Václava velkolepé slavnosti. Já jsem byl v Praze po čtyři dny a viděl velkolepý průvod z Vyšehradu na Hradčany s lebkou sv. Václava a v překrásném právě dokončeném dómě sv. Víta vystavené klenoty korunovační – což zvlášť působilo nezapomenutelný dojem. Na výstavu svatováclavských památek posláno mnou do Prahy staré antipendium s obrazem sv. Václava a pečetítko farní rovněž s obrazem sv. Václava – oboje byla vystavena.
Dne 27.10. byly předčasné volby do národního shromáždění. Ztratili jsme – tuším 4 mandáty. U nás ve Velkých Němčicích už taky nabyl vrchu „pokrok“ – sdružením živnostníků a národních socialistů proti deseti mandátům lidovým. Starostou zvolen Antonín Richtr.
Toho roku jsem ke svátku sv. Václava zakoupil nové velum za 1250 Kč z přebytků kostelních příjmů. Rovněž opravena socha sv. Antonína u kostela nákladem 4300 Kč.
V tomto roce zakoupen Lidový dům za 164 000 Kč, v němž je též orelské kino.
(z farní kroniky)