Bože, děkuji!

První věc, kterou je dobré udělat poslední den v roce, je odprosit Pána Boha za všechny ty chvíle, které jsme nějak nezvládli. Ledacos nebylo dobře, také jsme hřešili, protože všichni jsme hříšníci. Chceme tedy poprosit za odpuštění všeho toho zlého a špatného. Sem patří ale i všechny nevyužité šance a příležitosti. Vypráví se, jak jeden muž přišel do nebe a svatý Petr ho provází a všechno mu ukazuje. Najednou přijdou k obrovské hale a muž se ptá Petra: “Svatý Petře, co je to?“ „To je skladiště,“ odpovídá Petr. „Mohu se tam podívat?“ „Jistě, pojďme dovnitř,“ říká Petr a vede muže dovnitř skladiště. Uvnitř je mnoho velkých krabic, které jsou zavřené, ale muž si všimne, že na některých je napsáno jeho jméno. „Petře, co to má znamenat? Proč je na některých krabicích moje jméno?“ A Petr začíná vysvětlovat: „Tyto krabice obsahují milosti a dary, který Bůh pro tebe připravil, a které ti chtěl dát, ty jsi ale buďto nebyl připravený tyto dary přijmout, anebo jsi neměl zájem. Tolik ti toho Bůh chtěl dát, ale nešlo to. Proto krabice zůstaly zabaleny a jejich obsah je nenávratně nevyužitý.“ Přicházíme tedy poprosit za odpuštění všeho zlého a špatného v tomto roce, ale i za to, že jsme měli tolik příležitostí k dobrému, které jsme nevyužili.

A potom přicházíme poděkovat za rok, který končíme. Možná se nám ledacos zdálo jako neštěstí, co když to ale bylo požehnání? Před sto lety žila ve Skotsku rodina Clarkových. A tato rodina, která měla devět dětí, měla jeden velký sen, našetřit peníze a odplout do Ameriky. Pan Clark i jeho žena šetřili mnoho let, až nakonec našetřili potřebné peníze. Všichni si pořídili pasy a lístky na super nový a moderní zaoceánský parník. Celá rodina byla plná očekávání. Ale několik dní před odplutím nejmladšího chlapce pokousal pes, a rodina musela zůstat 14 dní v karanténě kvůli možnosti nákazy vzteklinou. Rozčilený otec šel do přístavu, aby se podíval na loď, jak odplouvá. Přitom proklínal svého syna a Boha za to, co je potkalo. O pět dní později se celým Skotskem, ale i celým světem rozletěla zpráva, že mocný Titanik klesl ke dnu. To byla ta loď, na kterou rodina Clarkových měla koupené lístky. Když se pan Clark tuto zprávu dověděl, objal syna a poděkoval Bohu, že zachránil rodinu a neštěstí změnil v požehnání.

To, co chceme tedy dnes také udělat, je že chceme poděkovat Bohu za pomoc a ochranu. Před léty jsem viděl krásný film s názvem Medvěd. Malý medvídek osiří, protože přijde o své rodiče. Ujme se ho velký medvěd kodiak, který medvídka provází, chrání a učí. Je zde ale ještě puma, která si na malého medvídka dělá zálusk. Jednoho dne velký medvěd zmizí. Medvídek ho hledá, ale marně. V té chvíli se objeví puma. Medvídek se staví na zadní nohy, jak to viděl u velkého medvěda a chce zařvat. Místo toho se mu z hrdla ozve ustrašený zvuk. Puma se přibližuje, a zdá se, že o osudu medvídka je rozhodnuto. Najednou ale se puma začne ustrašeně krčit a couvat. Že by to zabralo, to co udělal medvídek? Puma utíká pryč a medvídek je v šoku, protože to nečekal. Teď ale kamera zaostří za medvídka, a kousek za ním na zadních nohách stojí obrovský medvěd. To byl ten důvod, proč puma vyklidila pozici. A tento mocný a silný medvěd nám může připomenout také Boží ochranu a péči. Medvídek si myslel, že velký medvěd je pryč, nikde ho neviděl, přitom medvěd byl ale pořád s ním.

Chceme tedy poděkovat Bohu za pomoc a ochranu, a samozřejmě i za všechno ostatní. „Bože, děkuji.“ To by mohla být hlavní věta dnešního dne. Jenom si představme, že naše plíce každý den vdechnou a vydechnou 11 000 litrů vzduchu. Naše srdce za náš život udělá asi tři miliardy úderů. Myslím, že není třeba pokračovat. Skutečně máme být za co vděční, a proto chceme Bohu za pomalu končící rok moc poděkovat.

 

Comments are closed.