Bůh mluví

Slyšeli jsme evangelium o tom, jak se Bůh ujal bezradného Josefa a jak k němu promluvil skrze sen. To je Boží způsob, který není zcela typický. Bůh nepromlouvá příliš často prostřednictvím snu, i když možná také máte podobnou zkušenost jako Josef a také se vám stalo, že Bůh promluvil skrze sen.

My se podíváme přece jenom ale na způsoby běžnější, i když samozřejmě nechceme Boha omezovat, protože on může k člověku promluvit jak chce a těch Božích způsobů jsou tisíce. Často k nám Bůh promlouvá skrze okolnosti. My se často na okolnosti života díváme jako na šťastné nebo nešťastné, jako na dobré nebo nedobré. Je třeba ale vědět, že Bůh promlouvá skrze všechny okolnosti. Samozřejmě, že nemůžeme říci, že všechny okolnosti přichází od Boha. Všechno nepřichází od Boha. Pokud například umírá v Africe dítě, protože nemá co jíst, umírá hlady, to není od Boha. Když někdo řídí auto jako blázen a způsobí havárii, to pochopitelně není od Boha. V našem životě je tedy spousta situací, které nepochází od Boha. Stalo se hodně věcí, které Bůh nechtěl. Proto ho nemůžeme vzít k odpovědnosti za všechno. Ale – Bůh vstupuje i do těchto zlých a špatných věcí, aby k nám hovořil. A ze všech těchto situací může vytvořit dobro. Jako v podobenství o marnotratném synovi – otec nechtěl, aby syn odešel a všechno utratil. Ale i když se to stalo, Bůh byl přítomen a hovořil k synovi i v této situaci. A tak Bůh hovoří skrze všechno. Všechno nezpůsobil, ale hovoří skrze všechno – skrze nemoc, skrze problémy, skrze bezdětnost…Jenom je třeba, aby se v tom všem člověk dokázal ptát: „Bože, co mi tím chceš říci? Co mi chceš říct právě v této situaci?“ V rodině se třeba hádají: „Pane, co mi tím chceš říci?“ Bůh samozřejmě mluví také skrze utrpení atd.

Další častý způsob Boží mluvy je skrze bratry a sestry. Tito lidé se nám mohou stát proroky právě skrze slova, která nám řeknou. Někdy to může být úplná hloupost, drobnost, která se nás dotkne.

Jistě Bůh hovoří skrze modlitbu, k někomu promluví skrze kázání. Když člověk otevřeně mluví ve zpovědi o svých problémech, vím, že v té chvíli promlouvá Bůh.

Často Bůh promlouvá skrze Bibli. Ideálem je, když člověk zjistí, že bez Bible nemůže žít, že je to jeho denní chléb. Samozřejmě, že při čtení musí být člověk opatrný, aby si Boží slovo nevykládal podle svého. Zde může člověka oklamat i ďábel. Někdy používá texty Písma, aby nás znepokojil. My to známe z vyprávění o pokušení Ježíše na poušti. Ďábel zde citoval Boží slovo a chtěl Ježíše znejistit. Ježíš se ale nenechal oklamat. Co by se stalo, kdyby Ježíš skočil z chrámové věže, tak jak to po něm chtěl ďábel? Chytili by ho andělé? Nechytili! Protože to nebyla Boží vůle. Kdyby ale skočil, protože by to po něm chtěl jeho Otec, chytili by ho andělé? Chytili, protože by to byla Boží vůle. Andělé by v tomto případě přiletěli.

Je třeba ještě vědět jednu důležitou věc – a sice, že nemůžeme Bohu přikazovat jak a kdy má promluvit. Jestli někdo řekne, já půjdu do kostela a půjdu před Nejsvětější svátost a Ježíš mi odpoví, to je špatně. To by byla manipulace Bohem. Jde o něco jiného: představme si člověka, který rád poslouchá vážnou hudbu. Pustí si rádio, ale to právě vážnou hudbu nehraje. Člověk si nechá tedy puštěné rádio a při tom pracuje. Po určité době najednou rádio začne hrát vážnou hudbu a člověk hned zbystří. Člověk tedy neslyší vážnou hudbu, kdy chce, když má ale puštěné rádio, jednou ji určitě uslyší. A tak je tomu i mezi námi a Bohem. Mít zapnuté rádio znamená mít otevřené srdce. Pak mohu dělat svoji práci a v určité chvíli uslyším Boží hlas! (podle E. V.)

Comments are closed.