Chamtivost

Každé čtyři vteřiny na světě umírá díky hladu jeden člověk. Tři čtvrtiny z nich jsou děti. Ročně je to šest milionů dětí mladších pěti let. Podvýživou trpí ve světě téměř jedna miliarda lidí. Přitom aby přežilo jedno dítě v Africe, tak mu k tomu stačí našich pět korun na den. To říkám jenom proto, kdyby si náhodou někdo myslel, že se má špatně a že je chudý. Proto slova běda vám boháči, patří nám všem. Ne proto, abychom se cítili provinile, ale abychom si uvědomili, že my jsme těmi boháči a máme velkou zodpovědnost za ty, kdo se tak dobře nemají. A to, co vadí Ježíši na boháčích, to není to, že mají, ale to, jestli jsou lakomí a chamtiví. Lakomec a chamtivec je člověk, který nemá nikdy dost. Chamtivec dostane přidáno v práci, dejme tomu deset procent, on je ale nespokojený, protože si říká, že mohl dostat přidáno patnáct procent.

Lakomství a chamtivost se také projevuje na naší planetě. Dnes je zničena víc než polovina původních pralesů. Třetina, co z nich ještě zbyla, zmizí během dvaceti let, pokud bude pokračovat současný trend. Byla také zničena třetina korálových útesů na světě. Za posledních 550 milionů let došlo k pěti velkým vyhynutím druhů. My klidně můžeme být šestý. Podle některých odborníků globální oteplování zašlo tak daleko, že už není cesta zpátky. Za posledních dvě stě let byla příroda poničena takovým způsobem, jako nikdy před tím. Toto všechno je ukázkový příklad chamtivosti – je to nezřízená touha po blahobytu. Tato planeta je naším domovem, ale může se zcela klidně stát také naším hrobem. Je otázka, jak dlouho ještě naše planeta vydrží toto drancování, nebo-li chamtivost a lakomství člověka. Světové zdroje totiž nejsou nevyčerpatelné.

Nejlepším lékem na chamtivost a lakomství je štědrost. Především si uvědomujeme, jak je Bůh štědrý k nám. Máme střechu nad hlavou, máme co jíst a pít, máme vodu, máme co na sebe. Máme plnou ledničku a plný mrazák. Když budeme vnímat tuto Boží dobrotu a štědrost, tak nás to také povede k dávání a ke štědrosti. To není vždycky jednoduché, protože pro někoho to může znamenat, že když někomu něco dá, tak sám bude muset třeba počkat, aby si mohl koupit, co si třeba právě koupit chtěl. Pro někoho naopak může být těžké, dát někomu třeba i kus starého oblečení. Vyprávěl mi jeden spolubratr, jak u fary někdo zazvonil a u dveří stál bezdomovec. Byla mu zima a prosil a nějaký kabát. Spolubratr šel nahoru, že se podívá do skříně. A tam našel starý kabát, který už několik let neměl na sobě. Teď nesl ten kabát dolů a teď ho přepadly také myšlenky plné lakomství a chamtivosti. Začal vzpomínat na to, jak mu bylo dobře, když ten kabát nosil, že by ho zase mohl nosit, a že pořád je to krásný a kvalitní kabát…Sešel ale dolů, bezdomovci kabát dal a pokušení bylo pryč. Pak mi tento kněz vyprávěl, jak se styděl za to, že ho najednou přepadla taková chamtivost.

Někdy se lidé ptají, tak kolik vlastně mám Bohu dávat? Je pravda, že všechno, co máme, máme od Boha a mu to patří. Přesto je ale v Bibli jakási norma – Bible říká, že Bohu patří desátek všeho. Odpradávna dávali lidé Bohu desátky. Nejde ale v první řadě o to, kolik dám Bohu, ale abych měl štědré srdce. A nezapomínejme – my jsme boháči, žijeme v blahobytu a máme odpovědnost za ty, kdo se tak dobře nemají.

Comments are closed.