Dobré víno

Jeden africký příběh vypráví o náčelníkovi kmene, který měl ve zvyku jednou za rok pozvat celou vesnici na hostinu. Byl to dlouholetý zvyk, tradice, na kterou se všichni moc těšili. Každý, kdo přišel, dostal od náčelníka misku rýže a trochu dobrého ovoce. Také bylo zvykem, že všichni pozvaní přinesli víno a nalili ho do velké nádoby. Když potom přišel čas hostiny, náčelník načerpal vodu z velké nádoby do džbánu a nalil každému dospělému.

Opět nastal v této vesnici čas hostiny. Vše bylo připraveno a lidé byli pozváni. Jeden muž dostal ale takový zvláštní nápad. Řekl si: „Proč bych měl do nádoby nalít víno? Když místo vína naleji vodu, nikdo si toho nevšimne a ušetřím. Trocha vody se ve víně ztratí a nikdo nic nepozná.“ A tak také udělal. Když ostatní lidé vyprazdňovali své džbány do velké nádoby, on tam vylil vodu. Když potom nastala společná hostina a nastal čas podávání vína a náčelník nabral do džbánu a začal rozlévat, zjistil ke svému překvapení, že ve džbánu není žádné víno, ale voda. Ten muž, který nalil do velké nádoby vodu, totiž nebyl sám, koho napadla ta „geniální“ myšlenka nalít do nádoby vodu. Tento nápad dostali stejně tak všichni pozvaní. Každý si říkal – když přinesu trochu vody, nikdo nic nepozná.

Tento příběh vyprávím proto, že na každém z nás záleží, co budeme přinášet do svých rodin, do práce, vůbec do světa, ve kterém žijeme. Je totiž možné přinášet dobré víno, ale je také možné přinášet vodu. Jestliže například maminka vychovává své děti tak, jak nejlépe umí, jestliže se snaží předávat jim křesťanské hodnoty, jestliže je vychovává v bázni před Bohem, tak obrazně řečeno tato maminka nalévá do nádoby této rodiny, světa, ve kterém žije, dobré a kvalitní víno. Díky snaze této maminky se potom svět stává lepším. Ona přináší dobré víno.

Jestliže ale rodiče nejsou pro děti dobrým příkladem, dejme tomu, že děti jsou neustále svědky konfliktů mezi rodiči, jestli například děti žijí v prostředí alkoholismu, hazardních her a podobně, potom tito rodiče obrazně řečeno nalévají do této rodiny vodu. Záleží tedy na každém z nás. Jakým jsem otcem, matkou, spolupracovníkem, kamarádem? Jak si plním svoje rodičovské povinnosti? Vyvolávám konflikty nebo třenice? Nebo šířím dobré a správné hodnoty?

Bojím se, že občas také přidáme nějakou tu vodu. Ještě je zde ale Boží matka a její přímluva. Ona může svou přímluvou napomoct k tomu, že Ježíš zasáhne a pomůže. Že na její přímluvu on promění naši vodu ve víno. Toto je služba, kterou Maria poskytuje celému světu i nám!

K tomu je potřeba se modlit. A proto ještě pár slov ke společné modlitbě manželů. Společná modlitba manželů má velkou moc. Je především důležitá a účinná v případě uzdravování a osvobozování. Jestliže například děti mají zdravotní problémy, nebo mají problémy ve škole, společná modlitba manželů má velkou moc. Stejně tak, když se navzájem modlí za své uzdravení – tělesné, duchovní i duševní. Proč tomu tak je? Protože Bůh jim dal tuto moc prostřednictvím svátosti manželství.

Vím, že se společnou modlitbou mají větší problém muži. Muž je prostě ta hlava, ten rozum, je pro něho těžší modlitbu zformulovat, vyslovit. Zpočátku modlitba manželů může vypadat velice prostě. Když jdou spát a už leží v posteli, tak se chytnou za ruce a jsou chvíli potichu. V této chvíli každý z nich v tichu ve svém srdci vstoupí do Boží přítomnosti. On se v té chvíli v duchu ve svém srdci modlí za svoji manželku, ona zase za něho. Mohou se také spolu dohodnout na úmyslu, za který se budou modlit – za děti, za rodiče. Oba se drží za ruce a každý se v tichu modlí. Pokud někomu připadá modlitba slovy těžká, toto je modlitba, která je tak snadná, a tak prostá. Aniž by řekli nahlas jediné slovo, stávají se jakýmsi kanálem Boží lásky, která proudí mezi nimi a mezi těmi, za které se modlí. Nedochází k výměně slov, ale k výměně lásky. Toto je prostý způsob modlitby manželů, kdy oba mohou zakoušet sílu svátosti.

(podle E. V.)

Comments are closed.