Dobrý řidič

Je pravda, že to slovo pastýř už nám zní trochu cize. Proto bychom mohli toto slovo převést do modernějšího slovníku. Ježíš by potom možná neřekl: „Já jsem dobrý pastýř,“ ale řekl by: „Já jsem dobrý řidič.“

Mnozí z nás máme řidičský průkaz a mnozí si možná ještě pamatujete na své první cvičné jízdy. Vedle nás seděl profík, který nás učil řídit, a který často díky nám také hodně trpěl. To jsou ty chvíle, kdy ten, kdo se učí řídit, někoho málem přejede, nebo někam vrazí, nebo vjede do protisměru apod. Ten profík vedle nás hodně trpěl. A možná, že po jízdě nám řekl: „Víte, ten problém není v autě, ale je ve vás!“

V duchovním životě je to ale jinak. V duchovním životě řídit musí Ježíš. My jsme jenom spolujezdci. Ježíš musí řídit a my mu musíme svěřit volant našeho života. Ježíš přece ví, kam má jet, kdy má hodit blinkr a odbočit. On nás zná, zná cíl naší cesty. Problém je v tom, že řídit chceme pořád my a říkáme Ježíši: „Pane, nech mě řídit, neříkej mi, kam mám jet, nemluv mi do toho, já to zvládnu sám.“ A když odbočíme špatně, tak řekneme: „Ježíši promiň, tohle jsem nezvládl.“ Jestli ale Ježíš nebude za volantem, tak je to všechno špatně! Já musím být vždycky spolujezdec, ale volant patří Ježíši. Nejhorší je, když si člověk myslí, že je král silnic…A to myslím nejen na skutečné silnici, ale především na té silnici vlastního života.

Dá se velmi dobře poznat, kdo sedí za volantem mého života. Jestli je to Ježíš nebo jestli jsem ho k volantu ještě nepustil a chci si řídit sám. Pozná se to podle toho, co je kritériem mého rozhodování. Podle čeho se rozhoduji – jestli se budu stěhovat nebo ne, jestli budu vykonávat toto povolání nebo ne, jestli se ožením, vdám nebo ne. Podle čeho se rozhoduji ve vážných věcech života. Sám podle sebe? Nebo se ptám Boha? Chci si sám řídit nebo řeknu Ježíši, aby on byl ten, kdo bude řídit.

Je zde ale jedna dobrá zpráva: My můžeme svůj volant svěřit Ježíši. A pokud jsme to ještě neudělali, tak to můžeme udělat klidně třeba právě dnes!

Comments are closed.