Duch služby

Připravujeme se na Vánoce, na příchod Ježíše. O příchodu Krista jsme slyšeli i v dnešním evangeliu. Tam se mluví o jeho druhém příchodu, zatímco v adventu se připravujeme převedším na ten příchod první, na jeho narození. A advent nám má sloužit k tomu, abychom se na jeho narození, tedy na Vánoce, dobře připravili.
Jeden ze způsobů, jak můžeme advent prožívat, byl evangeliu naznačen. Mluví se zde o tom, že jsme služebníci. Tedy advent člověk můžem naplnit službou. A proto bych chtěl říct několik slov o službě a především o tom, jak smysl pro službu vštěpovat dětem.
Co to tedy znamená sloužit a jak děti mohou službu objevit a zažít? Především služba je záležitostí lásky. A to často znamená vyjít ze své lenosti, pohodlnosti a sobectví. Právě o to usiluje rodič nebo vychovatel, když chce, aby dítě vycházelo druhým vstříc, i když se mu zrovna nechce, protože potom tento postoj se pro dítě stane snadnějším a přirozenějším. Přitom drobné každodenní služby jsou lepší než jedna velká služba jednou za čas. A díky těmto malým drobným službičkám se tento duch služby stane postupně pro dítě něčím naprosto samozřejmým, takže se ke druhým už ani nedokáže chovat jinak.
Některé děti pomáhají rády a samy od sebe. Mají v sobě ducha služby. To poznáte, když přijdete na návštěvu do rodiny, kde mají děti. Některé děti přijdou, vezmou vám kabát, přinesou papuče – prostě se vám hezky začnou věnovat. Nebo když přijdu do náboženství, tak některé děti jsou hned u mě, nabízejí se, že mi vezmou tašku, bundu, ve třídě chtějí rozdávat papíry…Stačí velmi málo a poznáte, kdo má v sobě ducha služby. Rodiče by si měli přitom dávat pozor na to, aby se neobraceli častěji na ty děti, které pomáhají rády a samy od sebe, než na ty, kterým služba moc nevoní, protože ty, kterým služba nevoní, se té službě potřebují také naučit. A když zjistí, že se můžou službě vyhnout, tak se službě nikdy nenaučí. Když chceme po dítěti, aby nám pomohlo, tak to není v první řadě kvůli nám, nebo kvůli tomu, že je nám to příjemné, ale děláme to kvůli němu, aby mohlo růst a rozvíjet se. Na druhé straně je třeba dávat pozor na to, aby děti nebyly přetěžovány a to se týká především nejstarších sourozenců. Ve službě je třeba děti povzbuzovat a vést k tomu, že služba je zadarmo stejně jako láska. V jedné rodině, byl den před Vánocemi, měla maminka hodně práce a tak poprosila svého osmiletého synka, aby jí vyleštil boty. Malý chlapec to udělal a potom přinesl ukázat mamince. Ta byla ráda a chlapci dala deset korun. Příští den, když šli do kostela a maminka si obouvala boty, narazila na něco tvrdého. Byla to desetikoruna, kterou dala včera svému synovi. Ta byla zabalená do papírku a na něm bylo napsáno: Udělal jsem to z lásky. Ten chlapec pochopil, že služba je záležitostí lásky. Prokazovat službu není ale vždy totéž, co konat dobré skutky. Služba někdy znamená, že posloužím, když neudělám nic. Když nebudu podporovat člověka v jeho závislosti, tak mu tím sloužím. Když nejbližším nebudu neustále mluvit do života, tak jim tím sloužím. Neudělal jsem nic, ale poskytl jsem službu.
Sloužit také neznamená pobíhat neustále sem a tam, kdy člověk neví, kam dřív skočit. Bůh po nás chce v jednu chvíli vždy pouze jednu věc. Tomu je třeba učit i děti – aby se vždy naplno věnovaly jenom jedné věci. Být klidný a rozvážný a nepobíhat ztřeštěně sem a tam. Zároveň je také učit tomu, aby udělaly to, co je v jejich silách a jestliže jim na něco nestačí síly, není třeba se nad tím znepokojovat. Protože sloužit neznamená v první řadě dělat, ale v první řadě být. A co se týká těch malých skutků lásky ze strany dětí, jsou to často drobnosti jako složit ubrousek, napumpovat mladší sestřičce kolo, roztřídit vyprané ponožky apod. V některých rodinách, kde jsou děti, hrají rodiče a děti jednu takovou hru. Je to hra na skřítky. Hraje se každý den, nebo trvá celý týden. Každý den ráno, nebo každou neděli, si každý vylosuje papírek se jménem člena rodiny, kterému potom bude nenápadně prokazovat službu lásky a bude mu tak dobrým skřítkem. Maličtí dokážou jenom maličkosti. Jsou to ale maličkosti zdánlivé. V nebi se jednou podivíme, jak nesmírnou cenu tyto malé skutky lásky mají. To je jeden z návodů, jak prožívat advent. Snažit se o nenápadné skutky lásky.

Comments are closed.