Ježíš v evangeliu, kde se setkává se samařskou ženou u studny, představuje milující empatii.
Představme si tento obraz: studna, olivy, zídka…Přichází žena, Ježíš sedí ve stínu. Žena je atraktivní, přitahuje pozornost mužů. Muž – Žid – ale nesměl mluvit na veřejnosti s ženou, už vůbec ne se Samařankou. Samařané navíc nesměli vstoupit do chrámu v Jeruzalémě.
Ježíš ale začíná mluvit. Jak se žena asi cítila? Byla překvapená! Důvěřovala mu? Těžko! Už jenom proto, že měla s muži špatnou zkušenost. Ona potřebovala lásku, muži ji ale zklamali. U Židů by byla ještě víc špatná. Kdybychom pozorovali řeč těla, viděli bychom nedůvěru ženy. Možná si myslela: „Ti chlapi chtějí stejně jenom to jedno…“
Co asi vnímal Ježíš? Možná její nedůvěru nebo opatrnost. Jiné ženy ji neměly rády, proto přichází v pravé poledne, aby se nesetkala s jinými ženami. Neměly ji rády – už spala s tolika muži, co když ten můj bude další obětí? Žena je nešťastná, citlivá a zraněná. Ježíš to všechno velmi dobře vnímal. Nemá žádné postranní úmysly, ale ona ho zajímá jako člověk. Ježíš v ní viděl něco hezkého. Ona je sice zraněný člověk, ale má v sobě velký potenciál.
Psychologie používá termín „persona“. To je to, co vystavujeme navenek, abychom udělali dobrý dojem. To Ježíše moc nezajímá. Měl navíc dar poznání, věděl, že žena měla již pět mužů, nyní žije s šestým mužem. Ježíš je sedmý muž, který vstupuje do jejího života. Sedmička je ale číslo plnosti. Ježíš tak ukazuje přijetí, i když potušil mnohá tabu. Nesměl s ženou mluvit, nesměl se ani dotknout samařské nádobky na vodu, protože se tím znečistil. Jeho poselství je ale ženě jasné: Přijímá mě takovou, jaká jsem!
Ježíš mluví o živé vodě. Je to vlastně metafora o skutečné lásce. On ví, po čem ona touží a jí to začíná docházet. Vnímá najednou lásku, kterou dosud nepoznala. Ježíš od ní nic nechce, nemá žádné boční úmysly. Žena už tak cítí živou vodu a během rozhovoru strhává svoji masku. A v té chvíli Ježíš řekne: Já jsem Mesiáš. To neřekl ani apoštolům. Řekl to pouze jí. Proč? Protože ona otevřela svoji zranitelnost a důvěru, a Ježíš se jí také zcela otevřel.
Žena nakonec odloží džbán a běží do města: „Pojďte, setkala jsem se s Mesiášem.“ Lidé přišli, pozvali ho do města a uvěřili. Židé měli problém vidět v Ježíši Mesiáše, Samařané nikoliv!
(podle P. C.)
