Eucharistie

Vlny tsunami, které zasáhly v roce 1906 pobřeží Pacifiku, měly na svědomí obrovskou katastrofu, která zasáhla mnohé oblasti. Otec Bernardin García, který tehdy pobýval v Panamě, vydal svědectví o této tragédii, která zasáhla velké území: „V jediném okamžiku zasáhla přístav obrovská vlna, která s sebou brala všechno. Lodě, které byly na břehu, byly odneseny do obrovských vzdáleností.“ Jeden malý ostrůvek, jmenuje se Tumaco, byl zázračně uchráněn od strašné katastrofy, a to díky víře místních obyvatel v Nejsvětější svátost.“

31. ledna 1906 bylo na malém ostrůvku Tumaco v Tichém oceáně cítit silné zemětřesení. Trvalo asi 10 minut. Všichni obyvatelé se shromáždili kolem otce Gerarda a otce Juliána, aby okamžitě zorganizovali procesí s Nejsvětější svátostí. Moře se zdvihalo a již pokrylo značnou část pobřeží. Postoupilo už 1, 5 km do vnitrozemí a vytvořila se obrovská masa vody. Otec Gerard se polekal a snědl všechny proměněné hostie z pixidy. V jedné ruce držel pouze velkou hostii, ve druhé kalich. Lidé vzali kříž, korouhve a obrazy svatých. Kněz se obrátil k lidem a zavolal: „Pojďme, děti moje, pojďme všichni na pláž a ať je nám Bůh milostivý.“ Uklidněni Kristovou přítomností v eucharistii se všichni vydali směrem k pláži, přičemž vzývali Boha.

Když otec Gerard přišel na pláž s velkou eucharistií v ruce, sešel odvážně na místo mezi mořem a pevninou v okamžiku, kdy přicházela vlna, zdvihl pevnou rukou a se srdcem naplněným vírou velkou hostii a ve vzduchu udělal znamení kříže. Byl to slavnostní okamžik. Vlna se ještě trochu pohnula dopředu. Než si kněží mohli uvědomit, co se stalo, lidé začali křičet úžasem: „Zázrak, zázrak!“ Jakoby zastavená neviditelnou silou, která přesahuje tu přírodní, ničivá vlna, která měla smést z povrchu země ostrovní vesničku Tumaco (Kolumbie), se náhle zastavila a začala se vracet zpět, i moře se začalo vracet do svého původního stavu. Obyvatele Tumaca zasáhla obrovská radost z toho, že byli zachráněni od jisté smrti Ježíšem v Oltářní svátosti, ke které se obrátili. Lidé propadli v jásot a chválu. Na celém světě se tehdy vyprávělo o zázraku v Tumacu. Zemětřesení mělo sílo téměř 9 stupňů Richterovy stupnice, zahynulo asi 1600 obyvatel v širokém okolí…

Ještě jeden „vodní“ zázrak: v roce 1348 se vypravil jeden kněz na návštěvu nemocných, aby jim přinesl svaté přijímání. Při přecházení řeky na oslici ale spadl do vody, protože ho srazila vlna, a přitom mu nádobka s proměněnými hostiemi spadla do vody. Hostie voda okamžitě začala unášet pryč. Kněz se tak tak zachránil s vypětím všech svých sil. Kněz se už začal smiřovat s touto skutečností, když na něho začali volat dva rybáři, kteří stáli opodál. Volali ho, aby šel ke břehu, že jsou zde ryby, které v tlamičkách drží hostie. Hostie se mu tak podařilo do jedné zachránit. Jednalo se celkem o tři hostie. Na poděkování udělal kněz velké procesí, kterého se zúčastnila celá vesnice. Na místě zázraku byl postaven kostel. Ve městě se dnes nachází sousoší ryb s eucharistií ve svých tlamách. Jde o španělské město Alboraye.

     Příběhy jsou z knihy Eucharistické zázraky, kterou napsal Carlo Acutis, který se narodil v Londýně v roce 1991. Potom vyrůstal v Miláně. Zemřel ve svých 15 letech. Každý den byl na mši svaté a každý den se modlil růženec. Byl přesvědčený, že když jsme na slunci, tak se musíme opálit, a když se postavíme před eucharistického Krista, tak se staneme svatými.

     Carlo zemřel na leukémii v pověsti svatosti. V roce 2013 začal proces jeho blahořečení. Byl známý svou veselou povahou, zájmem o počítače a internet a hlavním životním tématem mu byla právě eucharistie. Pohřben je v Assisi, kde trávil často prázdniny. Zde byl také u 1. svatého přijímání i biřmován. Několik měsíců před smrtí se mu splnilo velké přání – navštívit Fatimu. V 5 letech se zasvětil Panně Marii Růžencové v Pompejích!

Comments are closed.