Hostina

28. neděle v mezidobí nám připomíná podobenství o svatební hostině. My víme, že je to podobenství o nebeské hostině, na kterou jsme všichni zváni. Někdy se také tento příběh vysvětluje jako podobenství o mši svaté. Jistě i to je v pořádku, protože mše svatá je hostina, na kterou nás zve dobrý Bůh. Všechno začalo tím, že Ježíš pověřil apoštoly při poslední večeři, aby zpřítomňovali to, co on při poslední večeři udělal. Apoštolové potom delegovali tuto moc na biskupy a biskupové ji delegují na kněze. Samozřejmě, že i kněží jsou lidé jako všichni ostatní. Často také nejsou hodní tak vznešeného a velkého zázraku. Jsou to také lidé slabí a křehcí. Proto se vždy v církvi vyskytovaly skupiny křesťané – například jansenisté – kteří tvrdili, že jestliže mši slouží nehodný kněz, tak potom je tato mše neplatná. Měli tito lidé pravdu? Neměli. Je třeba mít na paměti, že platnost mše svaté nezáleží od toho, jestli je kněz hoden či nehoden, protože mše svatá je sama o sobě něčím cenným a vzácným. Můžeme si to přiblížit na obyčejném příkladu: představte si, že jdete do obchodu, kde si chcete koupit perlu. A vy víte, že prodavač je hříšný člověk. Třeba je to alkoholik nebo násilník. To, že prodavač je hříšný člověk, ale ještě neumenšuje cenu perly. Její cena je pořád stejná, neztrácí nic ze své vzácnosti. Samozřejmě, že bychom raději narazili na příjemného prodavače, ale cena perly nespočívá v tom, jak prodavač vypadá a jak se chová. A tady narážíme trochu na jeden problém, kdy lidé řeknou: „Já nechodím na mši, protože nemám rád toho a toho a faráře.“ Nebo: „Já nechodím na mši, protože kněz je příliš starý.“ Nebo: „Já zase nechodím na mši, protože nerozumím kázání…“ To všechno může být pochopitelně pravda, ale mše svatá má nekonečnou hodnotu bez ohledu na to, jestli je kněz světec nebo hříšník. Takové řeči nejsou nic jiného než obyčejné výmluvy, jenom aby lidé nemuseli jít do kostela.

Protože ale Boží nepřítel ví, že člověk ze mše a z eucharistie čerpá sílu do života, tak se mu v tom bude snažit zabránit. Asi víte, že existuje církevní přikázání, že katolík je povinen jít ke svatému přijímání alespoň jednou za rok. Toto přikázání vzniklo tak, že byly doby, kdy věřící lidé vůbec nechodili ke svatému přijímání. Říkali: „My jsme nehodní přijmout Krista.“ Pokud bychom ale čekali na to, až budeme hodní, tak vás mohu ujistit, že se nedočkáme, protože hodní nebudeme nikdy. Proto církev vyhlásila toto přikázání, což znamenalo velký krok dopředu. Dnes už to vidíme jinak. Jestli věřící přijímá svaté přijímání jednou nebo párkrát za rok, tak to znamená, že v duchovním životě je hodně pozadu. Dokonce se zdá, že z duchovního života toho moc nepochopil. Dnes jsou naopak věřící vyzýváni k tomu, aby přijímali co nejčastěji. Samozřejmě, že všichni víme, že jsme nehodní, ale přece se chceme stávat lepšími. Nechceme dělat kompromisy se hříchem a svaté přijímání nám k tomu má pomoci. Jestliže otevřeme dveře svého domu a bude v něm nepořádek, jestliže ale chceme tento nepořádek uklidit a dát do pořádku, potom mohu pozvat Ježíše, aby vstoupil. Jestliže mám ale v domě nepořádek a s tímto nepořádkem nechci nic dělat, tak proč bych potom měl zvát Ježíše, aby vstoupil? Myslíte, že by se u vás cítil dobře? Jestliže se tedy člověk nechce změnit a zve Krista, potom skutečně přijímá nehodně. A nezapomínejme, že Ježíši chceme vždy dát to nejlepší. Tím nejsou zlaté kalichy a roucha, ale naše čisté srdce.

Kéž bychom tedy pochopili hodnotu mše svaté a sílu eucharistie! Před léty probíhala v Lybii tzv. zelená revoluce. Během ní nechal plukovník Kaddáfí zavřít všechny kostely a kněze poslal pryč. Chtěl ale, aby řeholní sestry zůstaly. Kněží hlásali evangelium, proto byli pro něho nebezpeční. Ale sestry sloužily chudým a právě ty potřeboval. Ale sestry mu odpověděly, že zůstanou pouze tehdy, když budou mít kněze, protože nemohou být beze mše a bez eucharistie. Kaddáfí nakonec ustoupil a dovolil, aby v Lybii byly otevřené dva kostely a v každém z nich bylo šest kněží. A tak ti, Pane děkujeme, že nás zveš na hostinu. Mnozí lidé na celém světě musí cestovat mnoho hodin, aby se mohli zúčastnit mše svaté. A my máme tolik příležitostí! Odpusť nám, že si nevážíme tohoto tvého daru a pomoz nám, abychom si ještě více vážili tohoto projevu tvé lásky. Pomoz nám, abychom ještě víc čerpali z eucharistie sílu do života. Amen. (podle E. V.)

Comments are closed.