Hromnice

Maria přináší Ježíše mezi nás. Představila ho pastýřům, třem králům, Simeonovi a Anně a ukazuje ho tak zároveň všem lidem. Maria často ukazuje svého syna Ježíše jako slabého a zranitelného. Na ikonách nebo jiných obrazech vidíme Marii buďto s malým dítětem, nebo mrtvým Ježíšem. Dnes nám ukazuje Ježíška jako malé miminko, jako někoho, kdo všechno potřebuje, představuje nám slabého Ježíše. Pieta nám zase ukazuje Ježíše mrtvého, kdy ukazuje mrtvé tělo celému lidstvu. Je zničené a plné krve. Ať tedy o dnešním svátku, ať tedy po ukřižování, Boží Matka nám ukazuje slabého Ježíše a říká nám: „To je tvůj Ježíš.“ Proč Maria neukazuje nikdy Ježíše vzkříšeného? Proč nám neukazuje krále?

Je to proto, že jsme slabí. Ona ví, jak jsme slabí, plní strachu a jak často trpíme i z důvodu toho, co se stalo už někdy dávno. Chce nám proto dát Ježíše, který je nám blízko a který nám rozumí. Král by nám možná připadal přece jenom trochu vzdálený. Proto nám ukazuje slabého Ježíše, který rozumí také naší slabosti.

Maria nám dává ale ještě něco jiného. Nedává nám jenom svého syna, ale přináší nám spolu s ním i Ducha svatého. Tam, kde je Maria, je i Duch svatý. Kde je ona, tam jsou lidé naplňováni Duchem. Ostatní se tím prostě nakazí. Vidíme to už v Betlémě, když přišli pastýři. Oni neviděli nic zvláštního. Rodiče a dítě. Nic víc. Ale přesto – vyšli ven a byli plní radosti a zvěstovali to každému. Co zvěstovali? Radost, kterou měli v sobě. Co se stalo, když Maria navštívila Alžbětu? Alžběta se zaradovala a malý Jan poskočil radostí v jejím lůně. Co se stalo Simeonovi? Byl naplněn Duchem svatým. Co se může stát s námi? Ježíš nás chce naplnit Duchem svatým.

Vraťme se ale ještě na chvíli ke dvěma stařečkům Simeonovi a Anně. Oba již byli pokročilého věku. Vidíme u nich dvě věci, které se jen tak u starých lidí nevidí. Bible říká, že oba v tomto pokročilém věku sloužili Hospodinu. Anna sloužila posty a modlitbou, Simeon sám sebe nazývá služebníkem. Navzdory svému věku vědí, že mohou sloužit Hospodinu. U Boha totiž nikdy neodcházíme do důchodu. On nám nikdy neřekne, že už nás nepotřebuje. Tady i na věčnosti máme úkol – sloužit Pánu.

A ta druhá věc: oba žijí očekáváním. Je přirozené, že očekávají mladí lidé, ale pro starce to už tak běžné není. Co ještě může očekávat starý člověk? To je přece jasné! My všichni, ať už mladí nebo staří čekáme na Boha a ten je vždycky větší než naše očekávání. Jakmile přestaneme očekávat, je to konec!

Simeon a Anna nás zahanbují. I ve svém pokročilém věku slouží Bohu a jsou plní očekávání. A nezapomeňme – Bůh nás nikdy nepošle do důchodu, on nám nikdy neřekne, že už nás nepotřebuje!

Comments are closed.