Jan Křtitel

V době adventní nás provází postava svatého Jana Křtitele. Není to postava vůbec jednoduchá, dokonce můžeme tvrdit, že se jedná o muže velmi komplikovaného a kontroverzního.

Můžeme jenom doufat, že když Jan vystoupil na poušti, že jeho otec Zachariáš byl už po smrti. Víme, že tatínek Jana byl kněz, a tak si živě dokážeme představit, jak by asi reagovali jeho spolubratři v kněžské službě a jak by kritizovali jeho syna. Dokážeme si představit, co všechno by si tatínek musel vyslechnout na adresu svého kluka: „Co to ze sebe ten tvůj syn dělá? Všiml sis vůbec, Zachariáši, v čem to chodí? Viděls tu velbloudí kůži a ty jeho vlasy? To nemůžeš na toho kluka trochu dohlídnout? A slyšels, co jí? Prý to je naprostý vegetarián!“ Doufejme, že tatínek už byl po smrti a byl ušetřen podobných řečí. V každém případě se Jan vůbec nepotatil. A zatímco synové chodívali ve šlépějích svých otců a pokračovali v jejich práci, u Jana tomu tak nebylo.

Kdyby Jan přišel dnes mezi nás, byli bychom pohoršeni. Myslím, že bychom ho nepustili ani do kostela, ani do toho, který je zasvěcen právě Janu Křtiteli. Jana by dnes v žádném případě nepřijali do semináře, neměl by šanci, ale nepřijali by ho ani na laické teologické studium možná pro nevhodný oděv či nevhodné chování. Nebyl by svatořečen podle platných současných římských pravidel. A přesto o tomto člověku, vlastně svém bratranci, Ježíš řekl, že nikdo narozený z ženy, nebyl větší než Jan. Čím si Jan vysloužil tuto pochvalu? Čím si vysloužil tuto obrovskou poctu? V čem je tajemství svatého Jana?

To, co činí tohoto muže mimořádným, není jeho učení. Jan byl typický moralista: vyrovnejte cesty, napravte, rozdělte, udělejte…Takový člověk by dnes neměl asi moc posluchačů, protože lidé nemají zrovna v lásce moralizující tón.

To, co ho činí velikým, není ani jeho styl. Jan je už na první pohled drsný muž. Dokonce se nám může zdát, že si liboval v opozici. Je to prostě nesmlouvavý člověk.

To, co dělá Jana „největším“, je jeho skromný a realistický pohled na sebe a na svoje místo v dějinách spásy. Kdyby chtěl, mohl vytvořit vlastní denominaci nebo klidně i dokonce novou megacírkev. Je málo lidí, jako je Jan. To jsou lidé, kteří neukazují na sebe, ale mimo sebe. To je člověk, který dokáže ustoupit z cesty, aby mohlo zazářit pravé světlo. Jan byl člověk skrz na skrz svobodný, a právě v tom je jeho velikost. Tady v tom je Jan skutečně veliký a skvělý: je to skromný muž, který připravuje cestu Pánu, a který umí odejít v pravou chvíli. Potom ustoupí světlu. Tato svoboda nás na Janovi plným právem fascinuje. Byl svobodný od sebe samého a tím byl svobodný pro velké poselství!

Comments are closed.