Kdo je bližní?

„Mistře, co mám dělat, abych získal věčný život?“ S takovou otázkou přišel k Ježíši jeden zákoník, aby ho zkoušel. Otázka je to ale velice vážná! Nesmí nás mýlit, že současný člověk se takto neptá, že věčný život ho nezajímá. Ve skutečnosti každý dospělý člověk pracuje s nějakým výhledem do budoucnosti. Když o něčem řekneme, že to nemá budoucnost, myslíme tím, že to nemá smysl. Dospělý člověk se nerozhoduje pouze podle toho, co platí dnes, ale ptá se, jestli to bude platit i zítra, jestli to bude platit pro jeho děti i vnoučata. Dospělý člověk má nějaký plán, projekt. Dospělý člověk nechce ztratit svoji budoucnost. A to už je otázka mnoha lidí – co mám dělat, abych neztratil budoucnost?
Ježíšova odpověď je – miluj Boha a bližního. Proč? Protože láska bude platit pořád: platí dnes, ale bude platit i zítra i pozítří, bude platit i pro děti, i pro vnoučata až do věčnosti. Co mám tedy dělat, abych neztratil budoucnost? Milovat Boha a bližního! Láska k Bohu nebyla pro zákoníka problémem, ale láska k bližnímu. Kdo to vlastně je? Soused, člověk stejné víry, stejného bydliště, kdo je to?

Dnes vám povím příběh o lásce k bližnímu, který se skutečně stal. I když člověk nebyl ve Španělsku, tak ví, jak obrovská rivalita je mezi Katalánci, kteří bojují o svoji autonomii, a Madriďany. Placido Domingo je Madriďan a Carreras zase Katalánec. Z politických důvodů se v roce 1984 stali Carreras a Domingo nepřáteli. Protože oba byli populární a vyhledávaní po celém světě, oba si stanovili ve svých kontraktech, že budou vystupovat pouze tehdy, když ten druhý nebude pozvaný.
Roku 1987 se ale Carreras setkal ještě s větším nepřítelem, než byl jeho rival Domingo. Překvapila ho neblahá diagnóza: leukémie. Jeho boj proti rakovině byl bolestný. Musel se podrobit velkému množství zákroků, kromě jiného i transplantaci kostní dřeně a transfůzím krve, kvůli kterým musel každý měsíc cestovat do USA. Když za těchto podmínek nemohl pracovat, i když měl značný majetek, vysoká cena těchto cest a lékařských zákroků vyčerpala jeho finance. Když už byl na konci se svými financemi, objevil v Madridě nadaci, jejíž jediným účelem byla podpora léčby trpících leukémií. Díky podpoře nadace „Hermosa“ Carreras zvítězil nad nemocí a vrátil se ke zpěvu. Sotva se uzdravil, snažil se zjistit něco víc o nadaci.
Když přečetl její statut, tak zjistil, že zakladatelem a hlavním přispěvatelem nadace byl Placido Domingo. Později zjistil, že Domingo původně založil tuto organizaci, aby mu pomohl s léčbou, ale rozhodl se zůstat v anonymitě, aby ho neponížil přijetím pomoci od svého nepřítele. Ale nejdojímavější část příběhu spočívá v jejich setkání. Když měl jednou Domingo koncert v Madridě, Carreras přišel, přerušil vystoupení Dominga, poklekl před ním, požádal ho o odpuštění a veřejně mu poděkoval. Domingo mu pomohl postavit se a velkým objetím oba zpečetili začátek velkého přátelství.
Jeden novinář se při interview zeptal Dominga, proč vlastně založil nadaci Hermosa a platil léčbu nepříteli, který byl současně i jeho velkým uměleckým soupeřem. Jeho odpověď byla krátká a jednoznačná: „Nemůžeme si dovolit ztratit takový hlas!“ Toto je skutečný příběh lásky k bližnímu.
Když je řeč o lásce k bližnímu, nesmíme ovšem zapomínat na lásku bližního. Nejdříve je totiž láska bližního, potom k bližnímu. Protože toto pořadí odpovídá příběhu každého člověka. Každý z nás byl předmětem lásky svých rodičů dávno před tím, než byl sám schopen lásku prokazovat. Kdyby mě nemilovala moje maminka, tak bych nepřežil.
A toto pořadí odpovídá i povaze Božího příběhu s člověkem. Pán Ježíš zemřel za mě na kříži daleko dříve, než jsem miloval já jeho. A tak nezapomínejme – nejdříve je láska bližního, potom láska k bližnímu. Toto pořadí je zákonité!

Comments are closed.