Kdo je slepý?

Janovo evangelium vypráví příběh o muži, který neměl žádné bohatství, a proto mu nikdo nevěnoval pozornost. Po celý život ho lidé ignorovali – třeba jako bezdomovce, který sedí někde na schodech a žebrá. Tento muž byl ale navíc slepý. Když ho lidé uviděli, dívali se raději jiným směrem, zatímco on se snažil upoutat jejich pozornost. Už si zvykl na to, že ho ignorovali. Ne však Ježíš. Bible říká, že Ježíš uviděl slepého od narození – už to první zázrak, že pro Ježíše nebyl tento muž neviditelný, on ho uviděl, on si ho všiml. Ježíš okamžitě uviděl utrpení a zklamání ve tváři tohoto slepce, viděl jeho beznaděj, která pramenila ze života v neustálé tmě.

Nikdo se ale nikdy nedíval tak jako Ježíš. On si všiml celníka, hříšné ženy, zaregistroval vdovu, která dala všechno, žehnal dětem, kterým bránili učedníci…Nikdo se nikdy nedíval tak jako on. Ježíš nemohl zavřít oči, protože Bůh je ten, kdo si všímá. Zajímá se dokonce o každý detail našeho života. V žalmu 139 se píše: Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. Každý detail našeho života je tedy pro něho důležitý. Vždyť nám přece spočítal všechny vlasy na hlavě!

Učedníci se ptají Ježíše: „Mistře, zhřešil on anebo jeho rodiče?“ To je zvláštní otázka. Jak mohl zapříčinit vlastní slepotu ten, kdo se už tak narodil? V té době lidé věřili, že je možné narodit se s vinou za konkrétní hřích. Například když budoucí matka chodívala do pohanského chrámu, nenarozené dítě se považovalo za vinné z modlářství. Jeden starověký záznam vzpomíná dítě, které se prý narodilo postižené proto, že jeho matka se procházela po pohanském lesíku a měla z toho potěšení. Někteří se skutečně tehdy domnívali, že je možné, aby plod byl hříšný!

V té době byli lidé přesvědčení, že mezi hříchem a utrpením platí zákonitost příčiny a následku. Podle nich si trpící osoba svoje utrpení zasloužila. Stejně i lidé z našeho příběhu okamžitě věděli, jak zaškatulkovat slepého: žebrák, slepec, hříšník. Tohoto muže ignorovali celý jeho život. Byl slepý a to lidi deprimovalo. Byl žebrák a to je obtěžovalo. V jejich mysli byl hříšník a to je odpuzovalo. Maminky, které procházely kolem něho s dětmi, jako by jim šeptaly: „Nedívejte se na něho, neposlouchejte ho, vůbec si ho nevšímejte. Tvařte se, že ho nevidíte. Je hříšný. Chtěl by od nás něco, ale nezaslouží si to.“

Ježíš ale přijde právě k tomuto muži, kterého si nikdo jiný nevšímá a zastaví se. Učedníci chtějí vědět, jestli byl muž prokletý kvůli svému hříchu nebo kvůli hříchu rodičů. Oni se dívali na slepce, ale neviděli to, co viděl Ježíš. Pro ně byl pouze zajímavým objektem pro teologickou debatu. Pohled na něho v nich nevzbudil zájem o člověka. Čí je to vina – jeho anebo rodičů?
R. Ellison jednou napsal o svých těžkostech, které měl jako Afroameričan ve společnosti bílých: „Jsem neviditelný muž, jsem hmotný, z masa a kostí, myslím…Ale pochopte, jsem neviditelný, protože lidé mě jednoduše odmítají vidět.“
Kdosi se zeptal Matky Terezy, co ji upoutalo, když procházela ulicemi Kalkaty, kde žijí ti nejubožejší a nejchudší. Odpověděla: „Viděla jsem Ježíše v znepokojivém převleku.“
I Ježíš cestoval, chodil…A teď je ten správný čas! Čas uzdravení!

Farizeové se dívali na člověka, který ještě před chvílí byl slepý, a nemají důvod k radosti. Neviděli přítomnost Božího království mezi sebou. Viděli pouze porušení soboty. To byla hrozba pro jejich náboženský systém. Hleděli na stejného muže jako Ježíš, ale neviděli ho jako On. Zapomněli na jedno – zapomněli na lásku! Ve skutečnosti jsou to oni, kdo jsou slepí. Žádné jiné slovo nepopíše lépe jejich stav než právě slovo slepota.

(podle J. O.)

Comments are closed.