Král a Pán

Ta slova, že Ježíš je Pánem a Králem našeho života jsme se učili už odmalička. Odmalička jsme tato slova tolikrát slyšeli. Doma, v kostele, v náboženství. Je to vlastně jedno z nekrásnějších vyznání – Ježíš je Pán. Ježíš je král. Víme, že je to vyznání, kvůli kterému umírali mučedníci. Už v prvotní církvi. Římský císař chtěl, aby ho uznali za svého pána a krále. Oni ale vyznali – naším jediným Pánem a Králem je Ježíš! I svatému Polykarpovi bylo nabízeno, aby řekl, že císař je pán a král a když to řekne, tak že bude žít. Polykarp ale odpověděl: „Nemůžu. Ježíš je můj Pán a Král. Už mu sloužím víc než 80 let a on mě nikdy nezklamal a já bych ho teď měl zklamat?“

V dřívějších dobách před křtem, musel katechumen, tedy dospělý, který měl být po náročné přípravě pokřtěn, plivnout směrem k západu – to byl symbol temnoty, a potom se obrátil na východ, ke kterému se uklonil, protože východ byl symbolem světla, a tedy i Krista. Tím dával najevo, že přijímá Ježíše za svého Pána a Krále. Že se mu zcela podřizuje, a že uznává jeho autoritu.

Stejně tak když šli na smrt mučedníci v Mexiku – a to jsou už dvacátá léta minulého století, kdy je zde snaha vládnoucích kruhů zlikvidovat křesťanství v Mexiku, tak umírali se slovy: Ať žije Kristus král! Podobně umírali i mučedníci ve Španělsku v minulém století. To bylo to zvolání: Viva Christo Rey! Ať žije Kristus Král! Když si jenom představíme, jak oni šli na smrt a neustále opakovali i před císaři a králi: Ať žije Kristus Král! Naším pravým a skutečným Králem je Ježíš!

Zároveň je to také vyznání, před kterým se třese celé peklo. Proč? Protože ďábel chce být naším pánem a králem. On právě proto nesnáší, když někdo vyznává, že Ježíš je Pán a Král. Je to jedno z nejkrásnějších a nejmocnějších vyznání, kdy se člověk jasně staví na Boží stranu. Toto vyznání je tedy zároveň silnou zbraní v boji se zlem a s Nepřítelem.

Ježíš je tedy naším Pánem a Králem. A teď, jak to udělat, aby Ježíš byl skutečně Pánem a Králem našeho života. Aby tomu tak bylo, potom je potřeba otevřít mu všechny komůrky našeho srdce a dát mu od nich klíče. Potom on může být pánem a králem všeho. A o to jde – aby byl Pánem mého volného času, mé peněženky, toho, co čtu, toho, co mám v počítači, aby byl Pánem mého jazyka, mého oblékání, prostě úplně všeho.

Představte si, že k vám přijde Ježíš na návštěvu. Když to bude návštěva očekávaná, člověk se může připravit. Když přijde Ježíš neočekávaně, tak to bude překvapení. Potom mu dáme pantofle a povedeme Ježíše do pokoje, který jsme mezitím stihli trochu uklidit. Jak Ježíš jde do obýváku, tak vidí puštěnou televizi a hned pozná, na co se díváme. Na stole také uvidí noviny a časopisy a hned pozná, co čteme. Pak Ježíše posadíme do křesla a samozřejmě, protože jsme dobří křesťané, tak zavedeme rozhovor na duchovní téma, aby byl Ježíš spokojený. Ježíš si ale najednou stoupne a poprosí nás, že by si chtěl prohlédnout celý dům. Co uděláme? Pustíme ho do všech místností? Aby byl Pánem našeho života, museli bychom ho pustit úplně všude, a o to jde.

Ježíš je tedy náš Pán a Král – to není pouze pravda, ale to musí být i rozhodnutí – žádnou místnost si nenechám pro sebe. Jinými slovy – všechny komůrky našeho srdce mu budou otevřeny, dám mu klíče úplně od všech místností mého srdce. A toto rozhodnutí znamená, že budu Ježíše poslouchat: ne pouze v něčem, ale ve všem. Lidé se často chovají tak, že si vyberou jenom to, co se jim líbí. To ale není křesťanství. Proto je důležité otevřít Pánovi všechny oblasti našeho života. A do jaké míry bude on naším Králem, to se nejlépe a nejvíce ověří v naší každodennosti. Ale jakým jsem učedníkem ve skutečnosti, to se prověří v terénu. A žít věrně tento život, to už je skutečné umění, kterému se učíme, a kterému se budeme učit po celý život.

Comments are closed.