Marie a Marta

Příběh o Martě a Marii není ani tak příběhem o dvou různých postavách a o dvou různých přístupech k životu, ale toto vyprávění je především vyprávěním o nás samotných. Příběh o Martě a Marii je příběhem o nás, protože popisuje dvě stránky nás samotných. V duši každého z nás se totiž nachází Marta i Marie, člověk práce i kontemplace a nejde o nic jiného, než aby Marta i Marie v nás žily spolu v pokoji a vzájemné harmonii. Tedy to dnešní evangelium je příběhem o tom, jak je důležitá harmonie a vyváženost v životě člověka.

Marta to myslí s Ježíšem dobře. Chce, aby se v jejím domě cítil dobře. Její problém je v tom, že se Ježíše vůbec nezeptá, jestli by rád jedl. Už předem stanovila Ježíši roli hosta, který si musí sednout ke stolu a jíst. Otázka je, jestli i my někdy neděláme něco podobného. Když se staráme o druhé, když pro někoho něco děláme – ptáme se jich, jestli jim to vyhovuje a jestli to vůbec chtějí? Nejsme tak trochu jako Marta, která má o Ježíši své představy, a právě proto se ho na nic neptá?

Marta je zároveň člověkem, který neustále musí něco dělat. Nevydrží v klidu a stále vykazuje nějakou činnost. Ze života vím, jak citliví vůči jakékoliv kritice jsou lidé, kteří mnoho pracují. Jak se vůbec může někdo odvážit kritizovat je? Jak vůbec může žena říkat svému muži, který chodí každý večer pozdě z práce, že by se měl víc starat o děti, které přece potřebují otce. On je ale jiného názoru. Myslí si, že pro rodinu dělá všechno. Přitom však potlačuje myšlenku, že by jeho děti měly raději jeho než jeho vydělané peníze. Často se tak zaštítíme prací, abychom sami sobě dokázali, že všechno děláme správně. A když tomu člověku doporučíme dovolenou, nebo že by si měl udělat alespoň trochu volna, tak se na nás bude dívat, jako bychom spadli z Měsíce. Jak po něm toto můžeme chtít, vždyť on přece chce pro svoji rodinu jen to nejlepší.

Jistě i Marta chtěla pro Ježíše to nejlepší. Ale ani její práce není nezištná. Nejde jí pouze o Ježíše, aby byl spokojen, ale jde jí i pověst dobré hostitelky. Marta chce dobře vypadat. Práce se také může často jevit jako služba druhému. Často ale také sloužíme sobě samým, své dobré pověsti, své oblíbenosti u druhých. I tento motiv si musíme přiznat. Motiv Marty tedy není úplně čistý. Poznáme to podle stížnosti na Marii, která se posadí k Ježíšovým nohám: „Pane, tak jí přece řekni, ať mi pomůže.“ A Ježíš místo toho Marii pochválí.

Každý z nás má v sobě nějakou Martu i nějakou Marii. Marta je ta, která nám způsobuje výčitky. Předhazuje nám neustále, že přece máme tolik práce, že není možné sedět. Bude nám připomínat, že teď není možné odpočívat, protože práce volá. Marta nás bude přemlouvat, že teď přece nemůžeme jít do kostela, protože to a to se ještě musí udělat. Marta nás bude odhánět od modlitby, protože na to teď není čas. Bude nás přesvědčovat, že je třeba vykasat si rukávy a dát se do práce. Tyto Martiny výčitky mohou znít na první pohled věrohodně. A právě tady je třeba zastat se Marie, a to dělá Ježíš. Jenom on může uvést Martu a Marii v soulad. Jenom v Ježíši bude Marta rozumět Marii a přestane jí vyčítat. Ježíš je tak středem naší duše, který přiznává právo Martě i Marii. Ale protože Marta v nás je hlasitější, víc se ozývá a víc se hlásí o slovo, musí se Ježíš výslovně zastat Marie. Jak často posloucháme pouze Martu. Dáváme tak přednost práci a činnosti, naslouchání Pánu se nám zdá k ničemu. Proto Ježíš musí bránit Marii a uvést ji do souladu s Martou.

Představme si pracovitého člověka před Božím soudem. Byl to skutečně obětavý farník. Tolik toho udělal, tolik pracoval a nedbal na odpočinek. Má z toho dobrý pocit a najednou slyší Ježíše, jak mu říká: „Tys toho skutečně tolik udělal. Pracoval jsi do úmoru, dřel ses, ale já jsem to po tobě nechtěl. Ty ses vůbec neptal na moji vůli. Já jsem ale chtěl, abys mi trochu víc naslouchal. Abys jenom nepracoval, ale aby ses také modlil a měl čas na mě.“ To by byla docela studená sprcha. Proto je třeba, aby Marta i Marie v naší duši žily ve vzájemném souladu a přátelství. Ať nám tedy Ježíš pomáhá uvádět Martu i Marii v nás do rovnováhy a do harmonie! (podle A. G.)

Comments are closed.