Marta a Marie

Marie, Marta a Lazar žili v Betánii. Toto malé městečko jsme mohli také navštívit, když jsme putovali po Svaté zemi. Zajímavý byl především hrob svatého Lazara, do kterého se sestupuje po mnoha příkrých schůdcích několik metrů pod úroveň země a kdo se chce podívat do samotného hrobu, musí lézt téměř po čtyřech.
Když jsme přišli ke hrobu, už tam stála Arabka a chtěla vybírat peníze. Bylo to dost peněz a tak jsme tam stáli a nevěděli, co dělat. Nakonec přišli naši průvodci, prohodili s Arabkou pár slov a najednou jsme mohli jít zadarmo. Pak nám průvodci vysvětlili, že všechno je obchod a že jim slíbili, že když nás pustí zdarma, my potom navštívíme na oplátku jejich obchůdek a něco si u nich koupíme.

Ale zpět k evangeliu o Marii a Martě!

Marta = „paní domu, hospodyňka“. A skutečně to tak je! Marta však dělá jednu chybu. Ona se neptá Pána. Neptá se, proč přichází, co má na srdci, ale své představy okamžitě promítá do něho. Podle ní má Pán hlad a hotovo! On ale nemá hlad – on je chce pouze vidět a hlavně jim chce něco říci. Podle Marty má ale Pán hlad a hotovo!
Tak to někdy děláme s lidmi i my. O tom člověku si myslíme, že potřebuje to a to a tak začínáme jednat. A přitom se neptáme, co chce a co potřebuje. To zná i každý kněz: myslí si, že pro farnost je nejlepší to a to a tak začne jednat. Někdy jsou potom výsledky rozpačité. Proč? Protože se nikoho neptal, ale hlavně se neptal Pána: „Pane, co chceš, abych dělal, co je nejlepší pro tuto farnost?“
Marie se ptá. Sedí u Pánových nohou a to je obraz člověka, který hledá Boží vůli a ptá se po ní. A to je to jedno, to je to, co je potřeba: v modlitbě se ptát Boha a konzultovat s ním to, co mám v plánu, a jestli je to skutečně to pravé!

Comments are closed.