Matka jednoty

Památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, se u nás slaví od roku 1966. Bylo to zásluhou II. vatikánského koncilu, který byl takovým průlomem nejen v životě církve, ale také co se týká vzájemných vztahů mezi křesťany jiných křesťanských církví. Ti tehdy byli přizvání jako pozorovatelé, a někteří i jako odborníci v některých otázkách. Byl to papež Pavel VI., který už v roce 1964 prohlásil Marii za Matku církve. Maria je tedy matka nás všech.

Jak vypadá její role, si můžeme pomoci takovým obrazem. Představte si, že vám někdo dá do ruky mikrofon, který stojí moc peněz, dejme tomu, že stojí 20 000. Ten člověk vám, řekne, že na mikrofon musíte dávat velký pozor, protože je to drahá věc. A najednou vstoupí do místnosti muž se zbraní, namíří ji na vás a řekne: „Ruce vzhůru!“ Nebudete přemýšlet, drahý mikrofon vás v té chvíli nebude zajímat, odhodíte ho, rozevřete své dlaně a dáte je nad hlavu. Představme si ale maminku, která v náručí drží malé dítě. A najednou do místnosti vběhne muž s pistolí, namíří na tu maminku a řekne: „Ruce vzhůru!“ Co udělá maminka? Dá ruce vzhůru? Ani náhodou. Ona ještě víc přitiskne své dítě k sobě a udělá všechno pro záchranu svého dítěte. Jestli toto udělá matka, o to víc si dokážeme představit roli naší matky, Panny Marie. Jestliže maminka udělá všechno pro záchranu dítěte, o co víc o nás bojuje naše nebeská matka.

Jednou se ptali Matky Terezy, v čem spatřuje příčinu svého úspěchu své práce pro chudé, všeho toho, co dokázala. Matka Tereza tehdy řekla: „Vzpomínám si, jak jsem jednou šla na procházku se svou maminkou a držela jsem se jí za ruku. Měla jsem asi sedm nebo osm let. Jak jsme tak šli, tak maminka mi najednou říká: Tak jako se teď držíš mojí ruky, tak se po celý život drž ruky Panny Marie, tvé nebeské matky. Ona tě zavede k Ježíši a jednou také do nebe. S ní si budeš jistá, že nezahyneš a nikdy nepůjdeš po špatné cestě. Jenom nikdy nepouštěj její ruku!“ Toto bylo tajemství Matky Terezy, které odhalila biskupu Pavlovi Hnilicovi, když se jí ptal na to, jak to všechno dokázala.

Tedy naše Boží matka nás pevně drží a my se máme zase pevně držet jí. Ve filmu Umučení Krista os Gibsona je scéna, kdy Petr zapře Krista. Petr ví, že zhřešil a poté, co se to stalo, jde vyhledat Boží matku. Tato scéna není v evangeliích, ale je krásná. Režisér zde pochopil podstatu Marie, která má s námi soucit. Petr předstoupí před Marii a řekne: „Zradil jsem tvého syna.“ Každá jiná matka by Petra za něco takového odsoudila, ale Maria udělá pravý opak. Položí Petrovi ruku kolem ramen a řekne: „A teď ho následuj!“ Maria utěší Petra stejně jako každého, kdo se nachází v těžké situaci.

A protože máme Týden modliteb za jednotu křesťanů, tak ještě jeden příběh o ekumenismu. V Croninově knize Klíče království můžeme číst tento příběh: Když přišel misionář František do Číny, tak neměl nic a začínal od píky. Potom, když se všechno podařilo vybudovat, tak přišly povodně, které sebraly kostel i kapli a křesťané se tak vrátili zpět k rýžovým políčkům. Časem se všechno podařilo znovu vybudovat – škola, kostel i sirotčinec a znovu se objevili i křesťané.

V té době se však ve městě objevili i metodisté z Ameriky. V kapsách měli dolary a teď to tam začali rozjíždět. Postavili kostel, školu, nemocnici s placeným lékařem, plavecký areál a František to všechno sledoval s velkým znepokojením. Všiml si toho obchodník, pan Či – Ja a říká: „Jsem pouze obchodník, ale mám známosti. Stačí, když otče Františku řeknete jediné slovo a my ty cizince vyženeme a pošleme tam, odkud přišli.“

A nyní František stojí před největším pokušením svého života: zničit metodistickou misii a jeho lidé by se vrátili zpět k němu. Nakonec ale říká: „Víte, do nebe vede víc cestiček, tak proč bychom měli bourat cestu, po které jdou jiní?“ A v té chvíli se ve tváři pana Či – Ja objevil výraz úcty a souhlasu.

Comments are closed.