Milovaný syn

Klíčová slova dnešního evangelia jsou: „To je můj milovaný syn, toho poslouchejte.“ „To je můj milovaný syn!“ Vidíme krásný vztah mezi Otcem a Synem. Tato slova poprvé zazněla u Jordánu, když byl Ježíš pokřtěn. To teprve Ježíš začínal svoji veřejnou činnost. Do té doby zatím nic zvláštního neudělal. Neměl za sebou žádný velký výkon, a přece jsou zde tato Otcova slova. Taková je totiž Boží láska – není to láska odvozená od výkonu, ale láska bezpodmínečná: miluji tě takového, jaký jsi!

Je důležité, aby taková láska existovala i mezi rodiči a dítětem. Aby tam bylo přijetí dítěte a bezpodmínečná láska. Občas se můžeme setkat s tím, že děti jsou nepřijaté. Nepřijaté děti můžeme rozdělit do několika skupin. Mohou být děti nepřijaté už v těhotenství. Ty se potom dál rozdělují na ty, které jsou nechtěné i nadále a na ty, které jsou nakonec přijaté. Jsou ale i děti, které jsou nechtěné až později. Tyto nechtěné děti si budou potom v životě hledat instinktivně někoho, kdo jim pomůže naplňovat jejich potřeby. Může to být třeba babička anebo paní sousedka. Horší je, když tyto děti zůstanou izolované. Samozřejmě, že Bůh může všechno doplnit, ale dítě potřebuje zažít lidskou bezpodmínečnou lásku.

Vyprávěl jeden kněz, jak se na něho obrátili jedni rodiče s takovým problémem: chystalo se první svaté přijímání a jejich dcerka si chtěla za každou cenu vzít na tuto slavnost kalhoty. Samozřejmě, že i děvčata nosí kalhoty, ale na první svaté přijímání to není zrovna obvyklé. Těm rodičům nebylo jasné počínání jejich dcerky a tak si postěžovali panu faráři. Pan farář se krátce zamyslel a položil rodičům jednu otázku: „Nechtěli jste náhodou kluka? Netoužili jste po chlapci, místo po holčičce?“ A ten tatínek řekl: „Máte pravdu, my jsme moc a moc chtěli kluka a když se nám narodila holčička, tak jsme byli hodně zklamaní. Ale dceři jsme to nikdy neřekli.“ Oni o tom sice doma nikdy nemluvili, ale to byl kořen problému. Ta holčička taky neměla o těchto věcech ani tušení. Ani nevěděla, proč si chce vzít na slavnost kalhoty. Z její strany to byl ale projev odmítnutí, který nevědomky v sobě nosila. Jak je důležité přijmout dítě. Takové, jaké je – ty jsi můj milovaný syn, ty jsi moje milovaná dcera.

Mezi nejlepší rodiče na světě patří židovští rodiče. Ti dokážou neuvěřitelným způsobem povzbuzovat své děti. Oni vychovávají své děti v duchu tzv. „komplexu géniů“. Židovští rodiče vidí už ve svých malých dětech geniální bytosti. Neustále svým dětem říkají: „Ty budeš další Einstein.“ Proto jsou děti v židovských rodinách velmi stabilní.
Známý židovský malíř Benjamín West píše o tom, kdy se rozhodl, že se stane malířem a co ho k tomu povzbudilo. Jednou jeho maminka a sestra šly nakupovat do města a malého Benjamína, kterému bylo teprve pět let, nechali samotného doma. No a Benjamín zkoušel své malířské umění, tak jak to dělávají malé děti, když dělají pisi, pisi. Než se maminka vrátila, tak Benjamín pomaloval úplně všechno – zdi, kuchyňskou linku, stůl, židle a nevím, co ještě. Maminka se vrátila z nákupu a teď se rozhlédla po kuchyni. Tento malíř píše ve své autobiografii, jak se k němu maminka sklonila, malý mistr držel v ruce malířské náčiní a povídá: „Mami podívej, právě jsem namaloval svoji sestru!“ Maminka se podívala, a to je právě ten „komplex géniů,“ a řekla: „No skutečně, to je tvoje sestra a je na ni také skutečně podobná.“ A Benjamín West píše ve své autobiografii: „To byl ten okamžik, kdy jsem se stal umělcem.“
To je bratři a sestry právě to: „Ty jsi můj milovaný syn!“ Tato slova pronesl o Ježíši nebeský Otec nejenom při křtu, ale i při proměnění na hoře Tábor. Myslím, že je pronesl např. ještě v Getsemanech, nebo třeba když Ježíš visel na kříži, i když Bible o tom nemluví. Jsou to slova, která potřebují děti slyšet. Slova povzbuzení, slova ujištění a slova bezpodmínečného přijetí.

Comments are closed.