Král Šalomoun prosí o moudré srdce. V hebrejštině máme dva základní významy proto toto slovo. To první je slovo „bíná“. Bíná je totéž, co rozumnost. Myslí se tím především umět rozlišovat mezi dobrem a zlem neboli být rozumným člověkem. To druhé je „chochmá“. Chochmá zase mluví o moudrosti ve vztahu mezi člověkem a Bohem. A myslí se tím, to, že člověk žije tak, aby byl Bůh spokojen. Je to tedy ohled člověka na Boha a na jeho přání.
Samozřejmě, že moudrosti se učilo i u jiných národů. Moudrost byla velice ceněná a možná výš než jakákoliv jiná ctnost. Moudrost v době starověku pěstovali především písaři. Těch lidí, co uměli psát, bylo velice málo, a proto nositelé moudrosti a vzdělanosti byli písaři. Pohanská moudrost ale znamenala přece něco jiného než moudrost u Židů. Pohanská moudrost znamenala, že člověk si to nechtěl rozházet s žádným z bohů a potom ten pohanský člověk se zároveň chtěl zalíbit vladaři. Moudrost znamenala, že když panovník řekne lež, tak je třeba se tvářit uctivě. To byla pohanská moudrost, nehledě na to, že každý pohanský panovník měl svého vezíra, který mu radil a doplňoval jeho moudrost.
V Izraeli šlo ale o to, ne aby se člověk zalíbil panovníkovi, ale Panovníku Hospodinovi. Hospodin zároveň nepotřebuje žádného vezíra, on nepotřebuje, aby mu někdo radil. Mezi moudrostí pohanskou a moudrostí v Izraeli byl velký rozdíl.
Jak je tomu dnes? Můžeme se podívat např. k původním obyvatelům Austrálie – aboridžinálům. Ti mají svého stařešinu. Stařešina je moudrý muž. Jednou měl jeden stařešina přednášku pro muže a vyprávěl o tom, jak to u nich vypadá. Po přednášce se jeden muž zeptal stařešiny, jestli stařešina někdy odchází do důchodu. Stařešina se usmál a popsal obřad, kdy každý rok musí stařešina vyšplhat na vysoký sloup, aby dokázal, že má ještě schopnosti vůdce. To je velice promyšlené, protože když stařešina už nechce být stařešinou, tak prostě řekne, že na kůl už nevyleze.
Tazatel se ale zeptal, co je se stařešinou dál, když už stařešinou není. A stařešina odpověděl, že se potom stává poradcem nového náčelníka. Když si nový náčelník s něčím neví rady, přijde za bývalým stařešinou. On má moudrost a zkušenosti, které novému stařešinovi zatím ještě chybí.
V 80 tých letech minulého století, kdy chod firem ovládlo účetnictví a ekonomika, bylo propuštěno mnoho starších vedoucích a mistrů. Situace podniků se však začala zhoršovat, proto tito starší muži začali být znovu povoláváni zpět a za velké peníze měli za úkol obcházet továrnu a dohlížet na výrobu. Měli jakýsi šestý smysl, měli zkušenosti, dokonce dokázali předcházet problémům, které ještě nenastaly. Jak je vidět, zkušenost a moudrost se nedá ničím nahradit.
Proto je potřeba, aby si i starý člověk našel nějaký způsob, jak být užitečný a jak pomáhat, protože jeho zkušenosti a moudrost se nedají jen tak nahradit!
Mám rád příběh o papeži Janu XXIII. Každou noc kolem půlnoci, než šel spát, poklekl před nejsvětější svátostí. Tam v duchu probíral všechny problémy toho dne, lidi, se kterými se setkal – ať už to byli politici a státníci, uprchlíci. Papež zpytoval svědomí, zda vše udělal správně. Nakonec se vždycky zhluboka nadechl a řekl: „Pane, udělal jsem, co jsem mohl…Je to tvá církev, Pane. Já jdu spát. Dobrou noc.“ To je skutečná moudrost.
