Návrat syna

Rembrandt byl už blízko smrti, když namaloval obraz Návrat marnotratného syna. Možná to byl jeden z jeho posledních. Když byl mladý, tak to byl hrdý, bezohledný, sebevědomý, mladý muž. Jako 30letý namaloval sebe a svoji ženu Saskii ve veřejném domě. Na tomto obraze není nic duchovního. Opilý, s očima toužících po radovánkách, jako by říkal: toto je pravé potěšení. V pravé ruce drží pohár a levou objímá svoji milou, která má stejně chlípný výraz jako on.

Všichni životopisci tvrdí, že Rembrandt byl hrdý, mladý muž, pevně přesvědčený o své genialitě, který dychtil po všem, co může svět nabídnout. Byl lhostejný k lidem kolem sebe, hodně vydělával a hodně také promarnil. Měl rád extravagantní oblečení, zlaté řetězy, přilby a turbany z ciziny. Po tomto krátkém období úspěchů a popularity, následovalo mnoho bolesti, neštěstí a katastrof. Nejprve mu zemřel jeho syn, po něm dcera, pak ještě další dcera, a nakonec jeho žena Saskia, kterou miloval. Rembrandt zůstává sám se svým 9měsíčním synem Titem. Prožívá potom nešťastný vztah s pěstounkou, která se mu stará o jeho syna. Pěstounka je nakonec zavřena do ústavu pro choromyslné, a tak začíná další vztah s jinou ženou, která mu porodí syna a ten brzy umírá. V těchto letech klesá jeho popularita, Rembrandt je prohlášen za insolventního a celé jeho jmění se prodá v dražbách. Jeho díla ale začínají být vroucnější. Zklamání měla očišťující účinek. Rembrandt umírá r. 1669.

Několik slov k obrazu: Syn, který se vrací k otci, je ostříhaný dohola. Je to hlava vězně, který má místo jména číslo. Jeho chodidla mluví o dlouhé cestě, kterou musel vykonat. Zůstal mu pouze meč – jediné znamení důstojnosti, znak jeho urozenosti. Uprostřed poníženosti ví, že je stále synem otce. Nezapomněl!

Otec se sklání nad synem, starší syn stojí vzpřímený. Otcovy ruce jsou otevřené a jsou gestem požehnání, starší má ruce sevřené v pěst. Otec stojí ve světle, starší syn je zahalen do tmy a jeho ruce překrývá stín. Odpoví ten starší na otcovu prosbu? Reakce je ponechána divákovi. Je to tvrdý oříšek.

Skutečným středem obrazu jsou otcovy ruce, na ně se soustřeďuje veškeré světlo. Otcova levá ruka je silná a svalnatá, pravá ruka je něžná, chce pohladit, je to ruka matky. V Bohu je totiž obojí – mužskost i ženskost, otcovství i mateřství.

Kdo je ale tím skutečným marnotratným synem? Je to Ježíš: on odešel z domu svého Otce, vzdal se všeho, vše „promarnil“ a skrze kříž se pak zase vrátil k otci. To učinil ne jako odbojný, ale jako poslušný syn. Ježíš je marnotratný syn marnotratného Otce. Všeho se vzdal.

Rembrandt prodělal ve svém životě vývoj od ztraceného syna až po dobrého otce. Na obraze se namaloval jako syn i jako otec zároveň. Kdosi řekl: „Nezáleží na tom, zda jsi mladším, či starším synem. Musíš si ale uvědomit, že tvým povoláním je, aby ses stal otcem.“ To je tedy naše povolání – stát se otcem, či matkou, ať už tělesným, nebo duchovním. To je naše cesta ke zralému otcovství. To je náš úkol a naše poslání.

(podle H. N.)

Comments are closed.