Slavíme Neděli Božího slova. Poprvé se tato neděle slavila v roce 2020.
Co myslíte? Která země na světě tiskne nejvíce Biblí? Ve které zemi se tiskne nejvíce Biblí na světě? Pokud máte doma české vydání tzv. Jeruzalémské Bible, která u nás vyšla před několika léty, a podíváte se dozadu, tak tam budete číst: tisk – Čína. Čína je tedy ta země, kde se tiskne nejvíce Biblí na světě. Tato tiskárna má velikost 12 fotbalových hřišť, a každý rok se zde tiskne 20 milionů Biblí, které se tisknou pro celý svět v různých jazycích. I když se zde ročně vytiskne 20 milionů Biblí, tiskárna není schopna uspokojit všechny zájemce.
V celosvětovém měřítku je Bible nejúspěšnější literární dílo všech dob. Žádná jiná kniha s ní nedokáže soupeřit. Ročně se prodá nebo rozdá víc než 100 milionů jejích výtisků. The New York Times ji nezařazuje mezi bestsellery, protože by Bible vždy jasně zvítězila. A není to jenom proto, že je to stará kniha, která je plná moudrosti, ale je to proto, že vypráví především Ježíšův příběh, který oslovuje lidi všech kultur a civilizací a mění jejich životy.
Bible je Kniha knih. Je to jediná kniha na světě, která je inspirovaná Duchem svatým, to znamená, že ji psal Bůh i člověk. Proto je třeba, abychom k této knize měli velkou úctu.
Víte, že i muslimové mají svoji posvátnou knihu a tou je Korán. Křesťané mají Bibli, muslimové mají Korán. Muslimové mají ke Koránu obrovskou úctu. Co udělá muslim, když chce číst Korán? Muslim se nejdříve musí důkladně umýt. Potom se musí vhodně obléct, a nakonec musí pronést svoji modlitbu. To všechno předchází u muslima, který si chce číst Korán. Muslim nikdy nesmí Korán položit na zem nebo pod jinou knihu. Neexistuje, aby na Koránu ležela jiná kniha. Můžeme se ptát, jak my se chováme k Bibli, a jakou k ní máme úctu? Samozřejmě, že se před čtením Bible nemusíme speciálně umývat ani oblékat. Ale je důležité mít úctu k této Knize knih.
Vzpomínám si na svoje bohoslovecká léta v kněžském semináři v Litoměřicích. Spolu se studenty jsme se scházeli, abychom se připravovali na zkoušky. Jednou jsme se sešli na našem pokoji, abychom si opakovali dogmatiku. K tomu jsme si udělali čaj, a někteří jako já kafe. Nevím, jak se to stalo, ale udělal jsem tu věc, že jsem svoje kafe položil na Bibli, kterou jsem měl na stole. A teď se to stalo – můj spolubydlící, když to uviděl, začal skákat dva metry vysoko, a začal křičet na celý pokoj: „To nemyslíš vážně! Ty ses zbláznil, ty jsi na Bibli položit hrnek s kafem. To je neúcta, to se nedělá, rychle dej ten hrnek pryč!“ Byl jsem rudý až za ušima a věděl jsem, že spolupbratr má pravdu. Rychle jsem šálek kávy sundal z Bible, a nemusím vám říkat, že nikdy jsem už nic takového neudělal. Tenkrát jsem si uvědomil, že je třeba mít k této knize úctu.