Jeden spisovatel popisuje ve své knize, jak navštívil jistý klášter. Cestou k obědu šel s jedním z mnichů, kterého navštívil, přes jejich hřbitov. Tam uviděl otevřený, prázdný hrob. Zeptal se mnicha, kdo z komunity nedávno zemřel, a dostal tuto odpověď: „Nikdo. Ten hrob je připraven pro toho z nás, kdo zemře nejdříve.“
A tak mniši chodili každý den přes tento hřbitov celkem třikrát, vždy když šli k jídlu, viděli tento otevřený hrob a ten jim měl připomínat: „Co když ten hrob je připravený pro mě? Co když já budu právě ten další?“ Tito řeholníci měli takto neustále před očima, že je potřeba být připraven. Co když ten hrob je připravený právě pro mě? Co když já budu ten, kdo zemře nejdříve? Byla v tom velká moudrost.
A to je základní myšlenka dnešního evangelia – být připraveným člověkem. Ženich přijde, jednou přijde okamžik mé smrti, nevím kdy, a proto je třeba být připraven v každé chvíli svého života.
Ve středověku na většině katedrál lidé mohli vidět sochy pěti pošetilých a pěti prozíravých panen. Lidé tak měli neustále před očima a neustále si tak připomínali, podobně jako ti řeholníci, co je v životě důležité a co ne. A především: že je potřeba být připravený, protože ženich přijde, ale já nevím kdy. Být bdělý a připravený, to je poselství této neděle.
Dvorního šaška jednou přivolali, aby rozveselil umírajícího krále. Ale ani ty nejlepší vtipy nevyvolaly na tváři krále žádný úsměv. Šašek se tedy ptal krále po důvodech jeho smutku. „Víš, musím se vydat na cestu a je to cesta velmi dlouhá.“ „A když tedy jdeš na dlouhou cestu – jsi dobře připraven?“ „V tom je právě ten problém, tolik jsem se v životě zajímal o jiné věci, že jsem nenašel čas, abych se připravil, a teď musím jít sám!“
“Tak tady máš“, řekl šašek a sundal si čepici a rolničky, “vezmi si to, protože teď vidím, že jsi ještě větší blázen než já. Čeká tě náročná cesta, přitom jsi nepřipravený a tebe nenapadne nic jiného, než si zavolat mne, dvorního šaška, abych tě pobavil. Jsi skutečný blázen.“ A šašek předal překvapenému králi svoji šaškovskou čepici.
Ježíš přijde. Náš ženich přijde. To je obsah textů dnešní neděle. Je třeba být připraven – v tom nás povzbuzují svatí. Ve filmu o papeži Janu XXIII. je zachycena scéna, kdy papež umírá. Lékaři ví, že papež brzy zemře. Je třeba to papeži říct. Pošlou tedy jeho osobního tajemníka. Ten se skloní k papeži a povídá: „Svatý Otče, lékaři tvrdí, že nadešel čas jít k Pánovi,“ a tajemník se rozpláče. Tehdy papež posbírá všechny své síly a řekne mu: „To je zvláštní, ty mi oznamuješ tu nejkrásnější zprávu, že ještě dnes budu se svým Pánem, a pláčeš.“
Když umírala svatá Bernadetta Soubirous, najednou se jí rozzářila tvář a ona radostně zvolala: „Miluji.“ Až budeme umírat my, kéž bychom mohli také říct ono „miluji“?
Jestliže ale už tady žijeme s Bohem tak se nemusíme bát. A až přijde ta chvíle, tak vejdu do radosti svého Pána. Nevíme, kdy přijde, ale víme, že jednou přijde. A to je cíl našeho života – nejen dobře žít, nejen dobře vychovat své děti, ale především celým svým životem jít naproti svému Pánu.
