O dávání

John Rockefeller neustále bohatl z naftového průmyslu. Jeho bohatství narůstalo a tento muž se stával čím dál tím víc bohatým. Jeden z jeho poradců mu radil: „Pane Rockefeller, bohatství se na vás valí jako lavina. Je potřeba, abyste se o něj uměl dělit, abyste dokázal také rozdávat. Protože jestli tak neučiníte, tato lavina jednou zavalí vás, vaše děti i děti vašich dětí.“ Pan Rockefeller si vzal tuto radu k srdci. Byl to člověk nejen velmi bohatý, ale také velmi štědrý a podporovatel mnoha krásných projektů, které pomáhaly chudým a potřebným.

Přibližně ve stejné době jako pan Rockefeller, žila v Americe jistá paní Greenová. Ta zdědila obrovský majetek, potom se provdala za bohatého muže, spoustu peněz vydělala prozíravými investicemi, nicméně nakonec proslula velkou lakotou. Aby ušetřila, tak doma netopila, ani neohřívala vodu. Nosila staré šaty tak dlouho, až se jí rozpadly. Když si její syn zlomil nohu, tak ho odmítla léčit v nemocnici, protože by se to muselo platit. Syn nakonec dostal otravu krve a noha mu musela být amputována. Nakonec jí zemřel manžel a děti rychle opustily svoji matku. Ve stáří byla nemocná, ale léčbu v nemocnici odmítla, protože by stála 150 dolarů. Když zemřela, zanechala po sobě majetek ve výši 200 milionů dolarů. V té době to byla jedna z nejbohatších žen na světě.

Představte si, co všechno mohla tato žena udělat se svými penězi. Ona, na rozdíl od pana Rockefellera, tomuto bohatství obětovala úplně všechno. Obětovala svůj klid, zdraví svého nemocného syna, zdraví svoje, prostě úplně všechno. Jestli totiž člověk neumí zacházet se svými penězi, jestli se nedokáže rozdělit, tak ho to oddělí od druhých, ztratí pokoj a radost. Jeho duše začne chřadnout. Jestli se ale člověk rozdělit dokáže, tak ho to naopak přiblíží ke druhým lidem a člověk prožije něco, čemu se říká radost z dávání. Přitom nezáleží ani tak na tom, kolik nebo co dám, ale jde o to, abych byl člověkem štědrého srdce.

Možná si řekneme, že ve světě je tolik lidí, kteří potřebují pomoci. Myslím, že nám mohou pomoci slova matky Terezy, která řekla, že není zodpovědná za masy, ale za jednotlivce. Možná, že i kolem nás je tolik potřebných a my nemůže pomoci všem. My jsme ale zodpovědní za jednotlivce. To znamená, že nemůžeme pomoci všem, ale někomu zcela jistě ano.

To bylo něco, co pochopil člověk z dnešního evangelia. On pochopil, že peníze ho můžou oddělit od druhých nebo mu mohou napomoci k budování vztahů. Tento člověk vsadil na to druhé. On vsadil na vztahy. Samozřejmě, že pokud nám půjde o chválu, tak přijdeme o radost, kterou dávání přináší. Když ale budeme dávat z lásky, štědrost už pro nás nebude břemenem, ale radostí. Dáváme přece proto, že si uvědomujeme, že druzí pro nás mají nevyčíslitelnou hodnotu!

Comments are closed.