O kříži

Jeden dobrý muž měl ve svém pokoji tento nápis: Nedělej si starosti. Třeba se to nestane. Jeho kamarád, když tento nápis jednoho dne uviděl, tak mu ho trochu pozměnil: Nedělej si starosti. Možná se to stane. Ale to není konec světa.

Když byl Ježíš ukřižován, slunce a měsíc se zatměly, hroby se otevřely a mrtví vyšli. Lidé si mysleli, že je to konec. To nejhorší, co si mohli jenom představit, se stalo. Svět se zhroutil. A pak přišla Velikonoční neděle!

Generace prvních křesťanů měla jeden velký problém. A sice oni se ptali, proč a nač zemřel Ježíš právě na kříži. Oni pochopitelně o Velkém pátku prožili obrovský šok. Jejich Mistr a Pán umírá tou nejhroznější smrtí a oni to nechápali. Jako jeden z prvních odpověď na tuto otázku zformuloval svatý Pavel, když napsal, že kříž je nástrojem naší záchrany a spásy. Kříž je místem, kde nezáleží na lidském výkonu a paradoxně místem obrovské svobody. Ježíš má sice ukřižované ruce, ale je přitom naprosto svobodný. Ani se nechce zalíbit lidem. U kříže prostě platí už jiná měřítka. Tady jde už pouze o bezpodmínečnou Boží lásku. Nejde už o žádný výkon a už vůbec ne o touhu zalíbit se. Kříž podle Pavla ukazuje na zcela jiný svět – svět milosti.

Je také zajímavé vidět, jak evangelisté vnímali pojetí kříže. Každý z nich totiž kladl důraz na něco trochu jiného. Pro Matouše je Ježíš milosrdný prorok, který se raději nechá zabít, než aby použil svoji moc nebo násilí. U Marka se stává kříž místem Ježíšova vítězství nad silami temnot, kdy je zasazen ten největší úder Božímu nepříteli. Lukáš vnímá zase kříž jako něco, co čeká i nás na cestě do nebeské slávy. A svatý Jan došel v interpretaci kříže nejdál ze všech, protože v kříži nám Ježíš prokázal lásku až do krajnosti. Proto už od počátku také křesťané dělali znamení kříže, aby si tuto lásku neustále připomínali. Když děláme tedy znamení kříže, znovu si připomínáme a uvědomujeme, že je zde Boží láska, která všechno objímá. Do této lásky se vždy můžeme ukrýt.

Syrská církev užívá pro znamení kříže překrásnou formuli. Při žehnání se křížem se začíná od čela až pod pás, od levého ramene k pravému, a přitom se říká: „Ve jménu Otce, který mě vymyslel a stvořil. Ve jménu Syna, který sestoupil do mého člověčenství, a Ducha svatého, který obrací levé v pravé.“ Levá strana může znamenat nevědomí, neštěstí, utrpení a bolest. To všechno Bůh proměňuje v pravé, tedy ve slávu a vzkříšení. Levá strana je také zároveň symbolem srdce, které Bůh spojil s jednáním. Lásku svého srdce – svou levou stranu – nechal vplynout do pravé strany vědomého konání. A proč se toto znamení kříže dělá až pod pás? Protože se tím chce dát najevo, že Boží láska se dotýká úplně všeho – nejenom myšlení, vědomí i podvědomí, ale také sexuality. Boží láska se prostě dotýká všeho. (podle A. G.)

Na závěr si můžeme ještě položit několik otázek:

·   Co se mi vybaví pod slovem kříž?

·   Mám kříž ve svém příbytku?

·   Co kříž pro mě znamená?

·   Probouzí ve mně kříž pokoj, jako znamení víry, nebo ve mně probouzí agresi?

Comments are closed.