O lásce

Tématu lásky se věnoval už Platón. Ten napsal knihu s názvem Sympózium a byl to vlastně první větší traktát o lásce. Platón si zde klade otázku, jestli Bůh může milovat člověka. A Platón odpovídá – to je naprosto vyloučeno. Bůh podle Platóna nemůže milovat člověka, protože Bůh má všechno, jemu všechno patří, všechno je jeho, proto on nemá potřebu milovat člověka. Bůh je podle Platóna jako Slunce. Svítí, dává teplo a světlo, ale nemiluje. Toto je pohled, který my jako křesťané nemůžeme přijmout. My přece víme, že Bůh je láska. A jestli člověk miluje Boha, tak je to jenom proto, že Bůh dříve před tím miloval člověka.

Svatý Bazil říká, že každý člověk miluje světlo. Každý člověk miluje své příbuzné a přátele. Každý člověk miluje své dobrodince a každý člověk je schopen zapomenout sám na sebe – a to je křesťanská láska. Kdy je člověk ochoten dávat, dělit se, to je pravá a skutečná křesťanská láska.

Vypráví se, jak jednou svatá Kateřina rozmlouvala s Ježíšem a Ježíš se jí ptá: „Víš, proč tě mám rád?“ „To nevím.“ Protože kdybych tě neměl rád, tak bys neexistovala.“ „To je pravda.“ „Víš, proč tě mám rád? Protože ty jsi schopná každého hříchu a já tě držím, abys neupadla.“ „To je pravda.“ „Ty nemáš nic a já ti musím všechno dávat.“ „To je pravda.“ Kateřina byla ale velice výmluvná, a tak nakonec povídá Ježíši: „To je všechno Pane Ježíši hezké, ale není to spravedlivé. Ty mě můžeš milovat velikou láskou, ale já ti mohu dát pouze svou malou lásku.“ Ježíš se usmál a povídá: „Právě proto ti posílám do cesty bližní a všechno, co pro ně uděláš, to děláš pro mě.“

Když to Kateřina uslyšela, tak hned utíkala ošetřovat nemocné do nemocnice. Boží láska se tedy uskutečňuje skrze lásku k bližnímu. Jestli někdo říká, že miluje Boha, ale nemiluje bližního, tak je to lhář. To jsem si nevymyslel, to říká svatý Jan. Jinak to vlastně ani není možné. Láska k Bohu začíná u bližního.

Proto také svatý Jan Zlatoústý napsal, že jeden z nejlepších skutků lásky, je dobře vykonaná práce. Když opravář špatně opraví auto, řidič se vybourá. Když ale například úředník, dělá svoji práci dobře a zavčas, on tím udělá tolik dobra a tolik lásky.

Někoho možná napadne otázka – která láska je tedy pravá, a která ne? Kdysi dávno žil jeden světec, jmenoval se Simeon Nový Teolog. Měl častá vidění. Jeho duchovní otec byl na něho velmi přísný a říkal mu: „Už nech všech těch vidění.“ Lidé se mu smáli, dělali mu zle a všelijaké naschvály. On ale vždycky říkal: „Oni mi přejí zle, ale já jim přeji dobro.“ Takové pojetí života už není lidské – když někdo přeje dobro tomu, kdo mu nepřeje a dělá zlo. A právě toto je pravá láska. Přeji dobro tomu, kdo mi přeje zlo. (podle T. Špidlíka)

Comments are closed.