O modlitbě

Postní doba má tři pilíře. Je to modlitba, almužna a půst. V evangeliu 1. neděle postní vidíme Ježíše, který se modlí a postí na poušti.

Kdysi jsem viděl takové dva krátké filmy o modlitbě. Ty filmy natočila pravoslavná církev a jsou velice poučné. Ten první nás zavádí před jeden pravoslavný kostel, který je součástí kláštera, kde žije komunita bratří vedená starým, moudrým pravoslavným popem. On stojí před kostelem a přicházejí k němu lidé a prosí ho o modlitbu. On se jich ptá – modlíte se? Chodíte do kostela, chodíte ke svátostem? Oni odpovídají – ano, otče, to všechno děláme, a přece se nic neděje. Jedna žena si stěžuje na dceru, která ji nemá ráda, jiná zase na manžela, který pije. Pravoslavný pop je povzbuzuje k vytrvalosti a modlitbě. Pak přijde domů a modlí se: „Bože, v čem je problém? Proč se nic neděje, když se ti lidé modlí, chodí ke svátostem?“ A jak se tak modlí, v místnosti zazáří světlo a přichází anděl. Posílá ho Bůh, aby mu odpověděl. Anděl vezme popa do kostela, kde je právě bohoslužba. Kostel je plný lidí, všichni se křižují a modlí se. Anděl přistoupí vždy k někomu v kostele a položí mu ruku na rameno. V té chvíli je knězi dopřáno slyšet to, na co dotyčný myslí při modlitbě. Anděl přijde k jedné ženě, ta se modlí a v duchu si říká – ta moje sousedka, ta má dnes na hlavě strašný klobouk, takový bych si v životě nevzala. Pak anděl přistoupí k podnikateli s kravatou a položí mu ruku na rameno. Pravoslavný kněz slyší, jak podnikatel přemýšlí, jak velký luxus si má dovolit, aby mu druzí moc nezáviděli. Pak přistoupí anděl k další ženě, která si v duchu říká během modlitby – ten můj je zase na fotbale, místo toho aby šel do kostela. Teď tam někde na hřišti křičí „gól“. Pak anděl přistoupí k jednomu mladíkovi, který se během modlitby dívá na jednu dívku a říká si – ta by se mi líbila, ta je moc krásná. A tak anděl jde a jde a jde a pop slyší, jak vypadají modlitby jeho farníků. Když potom vychází z kostela, u dveří klečí malá holčička a modlí se: „Bože, pomoz mému tatínkovi, on moc pije, zachraň ho, moc tě prosím, pomoz mu.“ A anděl povídá knězi – toto je správná modlitba. Kněz si potom uvědomí, že ani jeho modlitba není dokonalá a na konci příběhu prosí Boha o odpuštění.

Druhý příběh vypráví o tom, jak tento pop se svými žáky se plaví po velkém jezeře. Kapitán říká: „Otče, poplujeme kolem ostrova, kde žijí tři svatí muži.“ Pop dá příkaz kapitánovi, aby zastavil u břehu, aby poznal tyto muže. Když zjistí, že to jsou obyčejní a prostí rybáři, kteří neumí číst a psát, je zklamán. Toto, a svatí? Zeptá se jich potom, jak se modlí. Oni mu povídají: „Otče, my téměř nic neumíme, ale víme, že existuje Nejsvětější trojice. Proto se k ní modlíme – my jsme tři, vy jste tři, smilujte se nad námi.“ Když to pop uslyšel, napomenul je, že to není ta správná modlitba, že je třeba modlit se otčenáš. A tak je tam modlitbu Páně naučil. Nakonec se pop s přáteli vrátí na loď a odplouvají. Pop říká ostatním – že je něco takového ještě dnes vůbec možné? Lidé, kteří neumí číst a psát, neumí se ani správně modlit. A toto, že mají být svatí? Potom se pravoslavný kněz podívá do dálky a na jeho tváři je vidět úžas. V dálce vidí ty tři negramotné rybáře, kteří k lodi utíkají po vodě. Když doběhnou po vodě k lodi, tak říkají: „Otče, jak je to dál, co se má modlit po slovech, jenž jsi na nebesích, my jsme to zapomněli.“ Kněz říká ostatním: „Žiji v klášteře 50 let, ale něco takového jsem ještě nezažil. Já v životě nebudu chodit po vodě.“ Potom se k nim skloní a řekne: „Modlete se tak, jak jste se modlili předtím. Všechno je v pořádku.“ A vidí, že má před sebou skutečné světce.

Tyto dva příběhy nám vypráví o tom, že je důležité, jak vypadá naše modlitba. Na co myslíme, když se modlíme, ale především, že nejde o modlitbu jako takovou, o její obsah, ale především o srdce, které se modlí. Ti tři se modlili ke svaté Trojici – my jsme tři, vy jste tři, smilujte se nad námi. Trochu zvláštní modlitba. Vycházela ale z čistého srdce. Proto ti tři mohli klidně chodit po vodě.

Comments are closed.