O myšlenkách

Ježíš připomíná ve své řeči, jaké je lidské srdce. A my si musíme přiznat, že naše srdce je skutečně takové. Že to, o čem mluvil Ježíš, skutečně z našeho srdce vychází. Zajímavé je, že i když Ježíš vypočítává všechny možné nepravosti jako jsou třeba vraždy, na prvním místě uvádí špatné myšlenky. Myšlenky, to bylo velké téma především pro pouštní otce prvních staletí. To byli muži, kteří už nebojovali se skutky, ale bojovali s myšlenkami. Od nich se mnohému můžeme naučit, i tomu, co se týká boje s myšlenkami. Myšlenky můžeme rozdělit na dobré, zlé, ale i na neutrální. A jedna z věcí, která je důležitá, je to, odkud mají moje myšlenky původ. Odkud vlastně pocházejí. Pouštní otcové zacházejí s myšlenkou jako s cizincem, který se zastaví u dveří jejich cely, a ptají se: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“ A říkají – každá špatná myšlenka odpoví neomylně zmatkem. Tedy – bojuj proti myšlenkám, které působí zmatek!

Jeden mladý poustevník navštívil staršího, zkušeného poustevníka, protože ho trápily všelijaké zlé myšlenky. Ten ho vzal na volné prostranství a řekl mu, aby rozepjal svůj šat a snažil se do něj zachytit vítr. „Ale to přece nejde,“ odpověděl mladý bratr. „Jestli tedy nemůžeš vítr zachytit, jak chceš zabránit myšlenkám, aby ti nepřicházely na mysl? Ale – ty můžeš těmto myšlenkám vzdorovat.“ Samozřejmě k tomu je třeba mimo jiné hodně trpělivosti. Jiný pouštní otec říkal: „Když zavřeme hada nebo štíra do nádoby a pečlivě ji zavřeme, zvíře časem pojde. Tak je tomu i se zlými myšlenkami, které v nás vzbuzuje zlý duch. Zachováme-li trpělivost, přijde útěcha a ony zaniknou.

Další důležité pravidlo, které doporučují tito otcové, je tzv. ventilování myšlenek. Svatý Jan Klimak říká, že špatné myšlenky jsou jako ptačí vejce, schovaná v hnoji, protože jsou v teple, vylíhnou se z nich ptáci. Podobně je tomu se špatnými myšlenkami, které držíme schované ve své mysli, neodkryjeme je, tak se začnou posilovat. Jakmile se ale špatná myšlenka dostane na světlo, ztratí svoji ostrost a sílu. Myšlenky, které nám našeptává had, budou mít nad námi sílu a moc, když je necháme skryté ve svém srdci. Podle pouštních otců je zlá myšlenka jako jedovatý had, kterému je třeba co nejdříve šlápnout na hlavu. Co to znamená? Znamená to podělit se o tyto myšlenky, vynést je na světlo. Jeden mladý bratr byl pokoušen rouhavými myšlenkami. Proto navštívil staršího poustevníka, aby mu své myšlenky vyjevil. Vždycky se ale tak styděl, že myšlenky nechal ve svém srdci. Stařec věděl, že mladý bratr chce mluvit o svým myšlenkách, ale že nemá odvahu. Když ten mladý přišel asi po páté, ten starý mu řekl: „Podívej se, chodíš sem, abys mi vyjevil své myšlenky. A protože to nedokážeš, odcházíš do své cely opět nepokojný. Řekni tedy konečně, o co jde.“ A teď mladý muž řekl: „Zlý duch mě popouzí, abych se rouhal, a já se za to stydím.“ Nakonec mu starý poustevník dal tuto radu: „Netrap se. Když tě napadnou tyto myšlenky, jenom řekni – s ničím z toho nesouhlasím, a tvé rouhání, ať padne na tebe, satane. Má duše s tímto hříchem nechce mít nic společného.“ A mladý bratr odešel v pokoji.

Vyventilovat myšlenky je moc důležité. Bez toho se z vajíček vylíhnou ptáci, myšlenky naberou na intenzitě a síle, a nakonec se promění ve vášeň. Proto zlého ducha nic netěší tolik, jako když vidí, že nechceme odhalit tajemství svých myšlenek.

(podle: Ancilla – Ve škole otců pouště)

 

Comments are closed.