O následování

Můžeme se ptát sami sebe, jak my odpovídáme na Boží volání. Bůh nám totiž každému svěřil nějaké povolání, nějaké poslání a nějaký úkol, protože skrze křest jsme součástí církve. A v církvi nejsou ti, kdo se dívají a kdo hrají. Ale v církvi všichni hrajeme, protože my všichni jsme povoláni ke službě. Někteří jsou povoláni k manželství, jiní ke kněžství, jiní prožívají stav vdovy, a jsou také lidé, kteří zůstanou po celý život sami. My všichni máme nějaké poslání. Obrazně řečeno na každého z nás Bůh hází svůj plášť a říká nám: „Ty jsi můj, ty náležíš mně!“ Bůh nás volá k následování! Otázka tedy je, jak já prožívám tuto svoji roli? Elizeus, jakmile poznal, že ho Bůh volá, obětoval své býky i svůj pluh, obětoval všechno. My často nejsme schopni obětovat ani nějakou tu maličkost. Jak je někdy pro nás těžké někomu odpustit, někoho pochválit nebo povzbudit. A přitom je to taková maličkost. Proč to všechno Elizeus obětoval a opustil? Protože to pro něho byla překážka v následování. Zase se můžeme ptát, co je mou překážkou. Co mi brání v následování Krista? Co Bůh chce, abys mu ještě odevzdal a vložil s důvěrou do jeho rukou. Co je tou překážkou na mé cestě k Bohu, co je tím kamínkem, který ještě tak křečovitě držím ve své dlani a nechci ho pustit? Co to je?

V evangeliu téma povolání pokračuje. Vidíme zde tři možné následovníky Ježíše. Jsou to ale následovníci s výhradou. V jejich životě je nějaké to ano, ale… První možný učedník chce následovat Pána okamžitě. „Pane, kamkoliv půjdeš, já půjdu s tebou.“ Toto je učedník typu „rychlá odpověď,“ učedník rychlého rozhodnutí. Dnes už vím, že když se někdo rozhodne takto rychle – ať je to povolání k manželství nebo ke kněžství, tak to není dobře.

Další je vyzván samotným Pánem: „Pojď za mnou!“ On chce ale pochovat svého otce. Jinými slovy to také může znamenat: „Pane, já půjdu za tebou, ale ještě ne! Ještě je tu můj otec, o kterého se musím postarat. Je nemocný, až ho dochovám, tak přijdu. Člověk se ale také nesmí neustále ptát svých rodičů a čekat, co na povolání řeknou oni. Zatímco ten první možný učedník byl příliš rychlý, tento je zase pomalý. To je také špatně.

Ten třetí by chtěl jít za Pánem, ale chtěl by si ponechat i to, na co je navázán. Ten třetí není ani rychlý, ani pomalý, ale váhá, a především nejraději by chtěl všechno. To je také špatně!

Vidíme, že otázka povolání je nesmírně jemná, citlivá a složitá. Ale nezapomínejme, že Bůh volá každého z nás! Nikdo z nás není divák, všichni jsme herci. Každý máme svůj úkol, svoji roli a svoje poslání. A teď jde o to, abychom ji zahráli co nejlépe. Jde ale o to, abychom chtěli následovat Ježíše. On je ten, kdo nás zve k sobě. On je ten, kdo nás uzdravuje, osvobozuje, chce nám dát do srdce radost a pokoj. My ale radost a pokoj hledáme často v jiných věcech, a nakonec naše srdce zůstane prázdné. V následování ale můžeme najít plnost života! (podle E. V.)

Comments are closed.