O Nepříteli

V evangeliu 16. neděle v mezidobí jsme slyšeli o práci nepřítele (plevel v pšenici). Bible nám tak opět připomíná činnost ďábla, Božího nepřítele.

Jak víme, lidé mají na ďábla různý názor a podle toho můžeme lidi rozdělit do několika kategorií.

1) Ti, kteří v ďábla nevěří. Bohužel tato kategorie se netýká pouze nevěrců a ateistů, ale patří sem i někteří moderní teologové. Říkají, že ďábel neexistuje, že když Bible mluví o ďáblovi, že to je pouze jakási nadsázka, že tenkrát prostí lidé věřili v anděly i ďábly, ale že dnes je takové pojetí naprosto nepřijatelné. Tato vlna se začala velmi rychle šířit v době kolem II. vatikánského koncilu a papež Pavel VI. musel rychle zakročit a v jednom svém listě ostře odsoudil všechny teology, kteří se snažili zpochybnit existenci Božího nepřítele. Pavel VI. říká, že přece není možné, aby nás Bible vodila za nos, a jestli píše o ďáblovi, je to proto, že tato bytost skutečně existuje. Možná budete překvapení, ale v Bibli je mnohem více zmínek o ďáblovi, než o Duchu svatém. Kdybychom chtěli tedy zpochybnit existenci ďábla, museli bychom z Bible vytrhnout mnoho stran. Zároveň kdyby neexistoval ďábel, Ježíš by neměl důvod přijít mezi nás!

2) Ti, kdo se bojí ďábla. To je druhý extrém. Tito lidé hovoří o Božím nepříteli s velkým strachem. Jsou vyděšení z jeho existence a myslí si, že ďábel negativně ovlivňuje celý jejich život. Vidí ho všude a za každým rohem. Cokoliv zlého se přihodí v jejich životě, připisují ďáblovi. Přihodí se nějaká tragédie, ďábel v tom má prsty. Jde tedy o zveličování ďábla. Není třeba ho ale hledat za vším. Ďábel není ani všemohoucí, ani všudypřítomný. Nemusí to být vždycky ďábel, který odradí člověka od mše svaté. Na to stačí obyčejná lenost člověka.

3) Ti, kdo obdivují ďábla. Hovoří o něm s velkým nadšením a jsou okouzlení jeho existencí. Jsou to lidé, kteří se mu klanějí, důvěřují mu, vyjednávají s ním. Jsou dokonce ochotni za něho i zemřít. Jsou přesvědčeni o tom, že jim může poskytnout moc, slávu i peníze. To jsou vlastně satanisté. Pozor – oni věří v Boha, jinak by proti němu nebojovali. A to je právě to ďábelské – boj proti všemu, co je Boží.

4) Ti, kteří o něm nemluví. Nemluví o něm proto, že si myslí, že když budou mluvit o ďáblovi, tak že přestanou být moderní. Do této kategorie patří i někteří kněží, dokonce i někteří biskupové. Tito lidé říkají, že je přece důležitější a lepší hovořit o Ježíši, že učení o ďáblovi není to nejdůležitější. Ano – učení o Ježíši je pro nás nejdůležitější, ale učení o ďáblovi patří také k podstatným prvkům našeho učení, a když o něm budeme mlčet, ďábel si v klidu bude konat svoje dílo.

Do které kategorie patříme my? Doufám, že ani do jedné z těch, které jsme si uvedli. Existuje totiž ještě jedna kategorie. Do ní patří ti, kteří věří v existenci ďábla, kteří vědí, že ďábel byl poražen, ale kteří nepopírají jeho důležitost, ani jeho působení mezi námi.

Jde tedy o to, vyhnout se extrémům. Jako křesťané věříme v existenci této bytosti. Samozřejmě nechceme přeceňovat jeho působení v tomto světě, ale na druhé straně nemůžeme mlčet o této bytosti. Mít vyvážený vztah a zdravý postoj křesťana – o to jde i v této problematice! (podle E. V.)

 

Comments are closed.