O spánku

To, co může družičkám z dnešního evangelia závidět mnoho lidí, to je jejich spánek. Jak dokázaly rychle a hezky usnout! Říkám to proto, že dnes má mnoho lidí potíže s usínám. Mnozí se potom snaží bojovat proti nespavosti tím, že berou léky.

Nespavost má jistě mnoho důvodů. Jeden z nich je ten, že člověk nedokáže úplně vypnout. Nedokáže odložit práci a problémy stranou. Nedokáže se odevzdat do Božích rukou. Takový člověk chce mít neustále nade vším kontrolu. Má strach uvolnit se. Člověk, který chce mít všechno pod svou kontrolou, to je člověk, který bude mít problémy se spánkem.

Ideální je, když se tedy člověk dokáže uvolnit. Pokud se bude ale nutit ke spánku, tak ničeho nedosáhne. Mnohem lepší je říct si: „Není tak důležité, zda se mi podaří usnout nebo ne. Budu jen tak uvolněně ležet.“ To zcela stačí. Když se tak člověk zbaví tlaku, že musí usnout, tak se může stát, že spánek najednou přijde. Mnoha lidem pomáhá, že když nemohou spát, tak se modlí růženec. Je to tedy také modlitba, díky které člověk lehce usne.

Jsou ale také lidé, kteří bez problémů usnou, ale ve dvě hodiny v noci se probudí a pak už nemůžou spát. Tady by si člověk měl položit otázku, co mu Bůh chce touto bdělostí sdělit. Možná tu byl nějaký sen, nad kterým je dobře se zamyslet. Nebo mi nyní Bůh dopřává čas, kterého se mi přes den nedostává, abych mohl přemýšlet nad svým životem. Někomu pomáhá, že si v těchto chvílích vezme knížku a čte tak dlouho, až usne.

Uvolnění, které je potřebné ke spánku, je spojeno s důvěrou. Mohu večer klidně všeho nechat, protože vím, že Bůh řídí všechno nejlépe. Když si ale budu lámat hlavu nad tím, jestli jsem udělal správné rozhodnutí apod., pravděpodobně nebudu moci usnout. Ale i když moje rozhodnutí nebylo zcela ideální, Bůh z něho přece může vytvořit něco dobrého. Jestliže mohu práci i svá rozhodnutí přenechat Bohu, pak mohu klidně spát.

Někdy je příčina nespavosti hlubší. Neklid potom nutí člověka, aby věnoval pozornost starým nevyřešeným věcem. Možná člověk v sobě něco potlačil, možná se vynořují staré rány. Člověk možná v životě ledacos přeskočil a nyní ho to dohání. Potom je dobře, aby se člověk ptal svého neklidu, co mu to chce vlastně říci. Někdy pak vytanou na mysli vzpomínky z dětství, mládí, které naplňují člověka smutkem nebo zlobou. V takovém případě by měl být člověk za tento svůj neklid vděčný, protože vede člověka k tomu, aby svému životu věnoval větší pozornost.

Neklid ale také může signalizovat, že situace, ve které se nacházíme, vyžaduje změnu. Člověk neví přesně, co se v něm odehrává, ale jasně cítí, že by měl změnit své zaměstnání, nebo že je třeba si se svými blízkými promluvit konečně o vážných věcech. Neklid pak vede člověka k tomu, aby se podíval pravdě do očí. Potom jde o jakýsi svatý neklid, který nás vede na cestu ke svobodě. (podle A. G.)

Comments are closed.