O štědrosti

Nedávno jsem slyšel takové podobenství o boháči, který přišel k nebeské bráně a domáhal se vstupu dovnitř. Svatý Petr se ho ujal a řekl: „Pojď, ukážu ti, jak to tady vypadá a jak se tu bydlí.“ Vstoupili tedy dovnitř a šli krásnou ulicí. Teď přišli ke krásné vile. Boháč žasne, protože tak krásný dům v životě neviděl. Petr mu povídá: „Toto je dům, kde bydlí tvůj bývalý řidič.“ Boháč si v duchu říká: „Jestli tady bydlí můj bývalý řidič, co teprve čeká mě? To bude něco!“ Pak jdou dál, ujdou kus cesty a najednou se postaví před další krásný dům. Boháčovi jenom přechází oči. Petr mu povídá: „A tady bydlí tvůj bývalý služebník.“ „Cože?“, říká si boháč. „Jestli toto je dům mého sluhy, jak teprve bude vypadat můj dům!“ Pak přišli s Petrem k takové malé, nehezké chýši a Petr říká tomu boháči: „Tak, a tady budeš bydlet ty!“ „Petře, to snad nemyslíš vážně! Můj řidič i sluha mají takové krásné a velké vily, a já mám bydlet v takové chatrči?“

A Petr mu začal všechno vysvětlovat a povídá: „Víš, my tady nemáme žádný kámen, ani žádné cihly. My tady můžeme použít pouze ten materiál, ten kámen a cihly, který nám sem lidé pošlou za svého života. Tvůj řidič byl dobrý člověk a za svého života vykonal mnoho dobrých skutků. Z těchto kamenů jsme mu mohli postavit jeho krásnou vilu. Tvůj služebník byl zbožný člověk, který se zase hodně modlil, a tak nám poslal tímto způsobem mnoho cihel. Proto jsme mu mohli postavit krásný a velký dům. Tys ale neměl čas. Modlil ses velice málo, dobra jsi také moc nevykonal, a protože jsme dostali od tebe tak málo cihliček, nemohli jsme postavit nic než tuto chudou chýši.“ Nebylo špatné přitom to, že byl bohatý, to nikdo nekritizuje, ale špatné bylo to, že na tomto bohatství postavil svůj život.

Připomněl bych příběh jednoho muže. Jako mladý byl silný a nezdolný. Jako obchodník dosáhl úžasných výsledků. Ve svých 33 letech vydělal první milion dolarů. V té době zasvětil každou vteřinu svého života práci. Ve svých 53 letech byl nejbohatším člověkem na světě a prvním miliardářem. Svůj úspěch ale zaplatil zdravím a ztrátou radosti ze života, protože na svém vrcholu těžce onemocněl. Za týden vydělával milion dolarů, ale to už vypadal jako živá mumie. To mohl jíst už jenom kousek veky, kterou si namáčel do mléka. Novináři ho už pohřbívali.

Během bezesných nocí se rozhodl, že svoje peníze věnuje chudým a bezmocným, a založil nadaci. Jeho peníze se staly požehnáním pro celý svět: stavěly se za ně univerzity, nemocnice a misijní stanice. Díky jeho penězům byl vynalezen penicilin. A najednou tento muž mohl zase spát a uzdravil se. Z chladného a tvrdého muže obchodu se stal laskavý a citlivý stařec. Zemřel ve svých 98 letech. Jmenoval se John Rockefeller. Člověk, který se uzdravil díky tomu, že se dokázal rozdělit.

Bůh je k nám tak štědrý! Jsme i my štědří ke druhým? Boží požehnání si přece nemůžeme nechat pro sebe. Jestliže člověk totiž není štědrý, odnímá sám sobě Boží požehnání. Jeden farmář prodal všechnu svoji úrodu a z této úrody si ponechal pouze několik brambor s klíčky. Tyto brambory dal do krabice a řekl své ženě, aby na krabici vůbec nesahala, protože na této krabici záleží život celé jejich rodiny. Toho roku ale přišla krutá zima a do domu farmáře začali chodit chudáci s prosbou o pomoc. Když jednou zase přišli, žena jim už neměla co dát, a tak nakonec sáhla po krabici, kde bylo několik posledních brambor a těm chudákům je rozdala. Měla velký strach z toho, až se to manžel doví. Na jaře si šel farmář pro krabici, nazvedl víko – a krabice byla až po okraj naplněna krásnými bramborami s klíčky.

Poučení tohoto příběhu je toto: budeme-li štědří k chudým, bude Bůh štědrý i k nám, a to i včetně zázraků.

Comments are closed.